Stará moudrost říká: "Za každý dobrý skutek budeš náležitě potrestán". Každý z nás se už mohl na vlastní kůži přesvědčit, že tato moudrost nelže. Žijeme ve společnosti, kde se za dobro často odplácí zlem.
Také prorok Jeremiáš mnohokrát zažil podobné poděkování za dobro, které se snažil podle svých možností vždy podporovat. Když to bylo od lidí, tak se tomu nedivil. Jenže, když začal mít pocit, že se podobně chová i Bůh, měl strach, že přijde o svou víru.
I když tomu mnohé okolnosti nahrávají, prorok tuto myšlenku nechce přijmout. Nakonec se rozhoduje o svých pochybnostech hovořit přímo s Bohem. Ve své modlitbě říká: "Pozornost mi věnuj, Hospodine, a slyš hlas těch, kdo se mnou vedou spor.
20Což má být odměňováno dobro zlem, že mi kopou jámu? Pamatuj, jak jsem před tebou stával a mluvil v jejich prospěch a odvracel od nich tvé rozhořčení.
21Proto vydej jejich syny hladu, vydej je na pospas meči, jejich ženy ať jsou bez dětí a ovdovělé a muže ať skolí smrt, jejich jinoši ať jsou pobiti v boji mečem." (Jeremiáš 18,19-21)
Při čtení těchto textů si vždy znova uvědomuji, jakého mám Boha. Bůh si v klidu vyslechne modlitbu, ve které jeho služebník žádá, aby potrestal všechny nepřátele. A nebyly to jen tak ledajaké tresty. Rodinám svých nepřátel přeje hlad, ženám aby přišly o své muže a vdovám dokonce přeje, aby v boji přišly o své syny...
Kdyby přede mnou něco podobného vyslovili mí synové, asi bych je začal poučovat, jak jsou jejich přání neetická. A to by byla chyba. Protože prorok tato slova nevyslovuje bez příčiny. Hospodin velice dobře ví, jaké útrapy Jeremiáš musí každý den prožívat jen proto, že přijal Boží povolání k tomu, aby se stal prorokem. Proto ho nepřerušuje, když mu vylévá své srdce. Chce, aby Jeremiáš věděl, že Bůh ví o všech útrapách, kterými jako Boží porok musí procházet. Ví, že až si Jeremiáš uleví od své bolesti, sám přestane naléhat, aby Bůh dopustil na jeho nepřátele všechny jím vyslovené pohromy.
Také jsi už někdy pochyboval o Boží spravedlnosti? Nejsi první ani poslední, komu se to stalo. Asaf, jeden z autorů biblických žalmů, napsal:
"Jak je Bůh dobrý k Izraeli,
k těm, kdo jsou čistého srdce!
2Avšak moje nohy málem odbočily,
moje kroky téměř sešly z cesty,
3neboť jsem záviděl potřeštěncům,
když jsem viděl svévolné,
jak pokojně si žijí." (Žalm 73,1-3)
Vůbec se nedivím Jeremiášovi, že začal pochybovat o Boží spravedlnosti a lásce. Nechtěl bych být na jeho místě, když jako Boží prorok přináší lidem i nepříjemné Hospodinovy vzkazy. Obdivuji na něm, co dělá, když si začne uvědomovat, že je jeho víra nemocná. Místo aby se v tom sám utápěl, jde za Bohem a říká mu, s čím bojuje. Ví, že mu v tom, co právě prožívá, může pomoci jen Hospodin. Díky tomu nakonec víra v Boží lásku a spravedlnost porazila všechny pochybnosti.
Pane, děkuji Ti za Jeremiášům příklad. Doufám, že si na něho vzpomenu, až mne zase začnou přemáhat mé pochybnosti. Děkuji Ti, že mne miluješ a jsi vůči mně spravedlivý. Děkuji Ti, že Tvá nebeská odměna předčí všechna má očekávání.
