Obklíčen nenávistí

         Základem modlitby jsou podle Davida slova, která jdou od srdce a jsou upřímná. Při modlitbě nemusím být básníkem. Bůh ode mne nečeká báseň. Spíš ocení mou důvěru a pravdivost.

     Všechno to je obsahem první čtvrtiny 17. žalmu, kterou jsme se zabývali minule. Podívejme se na druhou část Davidovy modlitby:
"Dnes k tobě znovu volám, silný Bože,
   a tak mi naslouchej a nepřeslechni mne.
Nic si nezasloužím, jen milost potřebuji,
   vím, že před útoky zpupných nepřátel
   chráníš ty, kdo v tebe doufají." (Žalm 17,6-7)
David se spoléhá na Boží milosrdenství. Ví, že není dokonalý a je si vědom toho, že často padá do hříchu, přestože se snaží jít v Božích stopách. Když dvanáct let utíkal před Saulem, který ho chtěl zabít, učil se spoléhat na Boží pomoc.
Jeho slova nám zní podobně, jako slova učedníků nebo apoštola Pavla. David zde, podobně jako oni, hovoří o nezasloužené milosti. Možná právě tento žalm inspiroval Pavla, když napsal:
"Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil." (Efezským 2,8-10)

     David byl zdatný válečník. Ještě jako mladík zabil obra Goliáše, před kterým se třáslo celé Izraelské vojsko, včetně krále Saula. Získal neuvěřitelná vítězství. Lidé ho začali opěvovat více, než současného krále, který začal žárlit a chtěl se Davida zbavit.
     David se mohl bránit sám. On ale raději spoléhá na svého Boha:
"Chraň mne jako zřítelnici svého oka,
   přikryj mne, prosím, stínem svých křídel.
Vždyť moji nepřátelé po mně pasou,
   bezbožníci mne svou nenávistí obkličují.
Jsou přejedení, pyšně se chvástají,
nadběhli nám a v úkrytu číhají,
   jak skočit a svou kořist srazit k zemi;
jsou jako hladoví a nenasytní lvi,
   kteří se plíží noční temnotou." (Žalm 17,8-12)
Ještě jako malý kluk jsem jednou z okna našeho bytu pozoroval kočku, která chytila myš a pak si s ní hrála. Držela ji ve svých drápech a pak najednou její sevření povolilo. Myška si myslela, že je to pravý okamžik k záchraně života. Rozběhla se směrem ke své díře, ale těsně před ní ji kočka znovu sevřela do svých drápů...
     Skoro půl hodiny jsem sledoval tu zvláštní hru. Myši pozvolna ubývaly síly. Pak to kočku přestalo bavit, myš zabila a nechala ji ležet u chodníku. Nelovila z hladu, ale jen proto, že je šelma...

     David se musel často cítit podobně jako ta myška – bezbranný a na pokraji sil. Prosil Boha o pomoc a ten ho nikdy nezklamal. Chci to dělat jako on. Každý den odevzdám svůj život do Božích rukou a spolehnu se na jeho pomoc.