Jako kluk jsem rád hrával fotbal. Nikdy jsem v tomto sportu nijak nevynikal. Spíš jsem byl ten do počtu. Přesto mne to bavilo a rád si zahraji dodnes. Při této hře jsem také pochopil, jak velký vliv na výsledek má schopnost jednotlivých hráčů vytvořit tým.
Při hře jsme se mezi sebou dorozumívali různými hesly a slovy, která se člověk musel postupně naučit. Vzpomínám, jak na mne jednou spoluhráč volal: "Záda!" Běžel jsem zrovna s míčem sám na branku. Protože jsem nevěděl, co spoluhráč těmi zády míní, na chvíli jsem se zamyslel a mezi tím přišel o balon. Dnes už vím, že mne tím slovem upozorňoval, že mám za zády protihráče.
Nejen ve sportu, ale i v životě je potřeba vědět, odkud nám hrozí nebezpečí. Proto bychom neměli brát na lehkou váhu ani upozornění, které nám ve svém prvním dopise zaznamenal apoštol Petr: "Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy." (1. Petrův 5,8-9)
Už jste někdy zkusili před někým říci, že věříte na existenci ďábla a démonů, o kterých hovoří Bible? Jak jste pochodili? Jak se tvářili ti, kterým jste něco takového řekli? Setkávám se s tím, že dokonce i mnohým křesťanům se na tváři objeví shovívavý usměv. Ďábla totiž většina lidí považuje za pohádkovou bytost, která ale v reálu neexistuje.
Petr o něm ale hovoří jako o našem reálném nepříteli, který neustále číhá a čeká na svou příležitost. Čeká na chvíli, kdy přestaneme dávat pozor. Právě v tom okamžiku zaútočí. A pokud se naivně domníváme, že žádné démonské síly neexistují, pak už jsme poraženi předem.
Je dobře, že v tomto boji nejsme sami. Petr nás vybízí, abychom se silám zla vzepřeli. Ještě přesnější a účinnější radu dává apoštol Jakub: "Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám." (Jakub 4,7)
Proč podle Jakuba nemáme s ďáblem bojovat sami? Protože je silnější, mocnější a také zkušenější válečník než kterýkoliv člověk. Jediný, kdo ho může porazit, je Ježíš. Nakonec, v Bibli můžeme číst o tom, jak bojoval Michael s drakem. Archanděl Michael je přezdívka Ježíše Krista, pod označením drak se zase v Janově Zjevení skrývá ďábel.
Jak to dopadlo? Podívejme se, co Bůh ukázal Janovi v prorockém vidění: A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé.
A slyšel jsem mocný hlas v nebi: "Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí. Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti..." (Zjevení 12,7-11)
Kdybych tehdy v tom klukovském fotbalovém zápase věděl, co znamenají "záda", mohl jsem dát gól a prožít chvíli slávy.
Také Petr nás varuje. V našem případě ale nejde o gól na fotbalovém plácku. Jde o život. O věčný život. Proto neberme varování před ďáblem, který "obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil" na lehkou váhu.
