Být slavný a známý, dostat se na televizní obrazovky a do prestižních časopisů, to je pro mnoho lidí sen a smysl jejich života. Jsou pro to často ochotni udělat cokoliv.
Vzpomínám si, jak jsem se kdysi díval na nějaký sportovní přenos, během kterého na plochu stadionu vtrhl úplně nahý muž. Pořadatelům chvíli trvalo, než ho chytili a odvedli pryč. Podle zpráv z následujícího dne byl ale tento človíček spokojený. Na chvíli se stal slavný...
Šalomoun porovnává moudrost a bláznovství. Podotýká, že moudrost má před bláznovstvím určitou výhodu, ale pak dojde k tomu, že smrtí končí moudrý i blázen a nakonec mohou na hřbitově ležet vedle sebe.
Nedivím se Šalomounovi, že z toho má deprese. I on je moudrý, slavný, prostě jednička. Ale i o něm platí slova, která sám napsal:
"Moudrý zemře stejně jako bláznivý
a oba upadnou v zapomnění." (Kazatel 2,16)
Je pravda, že mezi Židy a křesťany je Šalomoun známý dodnes. Otázkou je, kolik z nich by dokázalo odpovědět na otázky: "Kdo to byl Šalomoun? Kdo byl jeho otec? Čím se proslavil? V kterém století žil?" Osobně nejsem velký optimista a kdyby to věděl jeden z deseti, považoval bych to za velký úspěch.
Ne nadarmo říká i lidová moudrost, že "světská sláva je jako polní tráva". Proto každý, kdo si slávu vybere za smysl života, nakonec pozná, že to nebyla šťastná volba.
Žijeme na světě, kde se rychle zapomíná na ty, kteří lidstvu dali něco prospěšného. Odměnou moudrým nebývá vděčnost těch druhých, ale vědomí, že mohli využít své nadání pro dobro druhých. Pokud moudrý čeká uznání, bude zklamán. Náš svět víc než moudrost oceňuje sportovní výkon nebo umělecké výkony. Stačí porovnat plat lékaře nebo učitele s platem ligového fotbalisty nebo populárního zpěváka.
Lidé zapomenou. Svět zapomene. Je tu ale někdo, kdo nezapomíná. Ten text mám rád. Apoštol Pavel píše:
"Bůh není nespravedlivý,
a proto nezapomene,
jak jste se činem své lásky k němu přiznali,
když jste sloužili a ještě sloužíte bratřím." (Židům 6,10)
K tomuto textu se ještě budeme několikrát vracet. Je totiž dobrým rádcem, pokud uvažujeme o "klíči" k porozumění poselství knihy Kazatel. Šalomoun v tomto klíči, který už známe, říká:
"Na závěr vyslechni souhrn všeho:
Boj se Boha a zachovávej jeho přikázání;
jenom tak budeš celým člověkem.
Bůh nade vším vyřkne soud;
bude soudit věci tajné –
a to dobré i zlé." (Kazatel 12,13+14; Slovo na cestu)
Na Božím soudu obstojím, jen když pochopím, co je hlavním principem Božího království – nesobecká služba druhým. Pokud se rozhodnu pro život služby, možná upadnu v zapomnění tohoto světa. Bohem ale nebudu nikdy zapomenut.
