Bibličtí proroci to neměli snadné. Ani Eliáš, kterého židé považují za jednoho ze svých největších proroků. Podívejme se do doby, kdy se musí ukrývat před bezbožným králem Achabem.
Jednoho dne uslyšel od ženy, u které bydlel, následující sdělení: "Nyní jsem poznala, že jsi muž Boží a že slovo Hospodinovo v tvých ústech je pravdivé." (1.Královská 17,24) Přiznám se, že mne tahle její slova překvapila.
Proč? Eliáš už nějakou dobu bydlel v Sareptě u této vdovy, která měla jediného syna. Bůh jí žehnal, protože byla ochotná se s prorokem podělit o své poslední jídlo. Chtěla tehdy z posledního zbytku mouky a oleje upéct chleba, sníst ho a pak zemřít hlady. Právě v té době ji prorok požádal o kousek chleba.
Seznámila ho se svou vlastní situací. Eliáš jí řekl: "Neboj se. Jdi a udělej, co jsi řekla. Jen mi z toho nejdřív připrav malý podpopelný chléb a přines mi jej. Potom připravíš jídlo pro sebe a svého syna, 14neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: »Mouka ve džbánu neubude a olej v láhvi nedojde až do dne, kdy dá Hospodin zemi déšť.«"
15Šla a udělala, jak Elijáš řekl, a měla co jíst po mnoho dní ona i on i její dům. 16Mouka ve džbánu neubývala a olej v láhvi nedocházel podle slova Hospodinova, které ohlásil skrze Elijáše. (1.Královská 17,17-18)
Od té chvíle tato vdova se svým synem žila bez strachu z hladu, který sužoval i její zemi. Jednoho dne se ale vše změnilo: "Po těchto událostech onemocněl syn té ženy, paní domu. V nemoci se mu přitížilo, ba již přestal dýchat.
18Tu řekla Elijášovi: "Co ti bylo do mých věcí, muži Boží? Přišel jsi ke mně, abys mi připomněl mou nepravost a mému synu přivodil smrt?" (1.Královská 17,17-18)
Není to drzost? Bůh ji i s jejím synem několik měsíců zadarmo živí a ona se mu teď takhle odmění? Dokážete to pochopit?
Možná bychom si měli něco uvědomit. Vdova věděla, že jednoho dne začne pršet a pak mouka i olej dojdou a ona bude mít zase hlad. V té době neexistoval důchodový systém. Ten, kdo zestárnul a nemohl pracovat, byl odkázaný na pomoc rodiny. Pro naši vdovu byl syn jejím "důchodovým zabezpečením". A teď jí její jediné dítě zemřelo.
Eliáš se neurazil a s Boží pomocí vrátil jejímu dítěti život. Právě v té chvíli žena pronesla slova, která jsem citoval v úvodu: "Nyní jsem poznala, že jsi muž Boží a že slovo Hospodinovo v tvých ústech je pravdivé." Protože už předtím byla svědkem každodenního zázraku neubývání mouky a oleje, myslel jsem si, že je to pro ni dostatečný důkaz přítomnosti Božího ducha v prorokově životě.
Při čtení tohoto příběhu jsem si znovu uvědomil, jak je můj Bůh úžasný. Vdova ve svém životě mohla vidět seriál důkazů o Boží zázračné péči. Když si na tyto zázračné projevy zvykla natolik, že je považovala za něco přirozeného, projevilo se to na její důvěře v Boha. Bůh se na ni nehněvá, ale přidá nový důkaz, přesně takový, jaký tahle vdova potřebuje.
Tak, jako té ženě, i mně dává Bůh dostatek důkazů o tom, že je. A když je třeba, přidá nové, aby posílil mou skomírající víru. Jak už jsem říkal, můj Bůh je úžasný.
Pane, děkuji Ti, že mohu každý den vnímat Tvou přítomnost v mém životě. Děkuji Ti, že máš pochopení i pro kolísání mé víry a důvěry v Tebe. Posiluj, prosím, mou víru i nadále.
