"Prozradím ti tajemství", říkal mi jednou v dětství kamarád, "ale nesmíš ho nikomu prozradit!" Když jsem mu pak přísahal, že se to ode mne nikdo nedoví, zavedl mne na místo, kde si postavil svůj "bunkr". V něm jsme pak spolu prožili skoro celé prázdniny.
Pokud máte rádi tajemství, jedno nám dnes prozradí apoštol Pavel. Ani mu nemusíme slibovat, že to nikomu neprozradíme. Ono totiž ani není tak tajné, jako spíše tajuplné a těžko pochopitelné: "Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet. Jinak i ty budeš vyťat, oni však, nesetrvají-li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc naroubovat je znovu.
Jestliže tys byl vyťat ze své plané olivy a proti přírodě naroubován na ušlechtilou olivu, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří!
Abyste nespoléhali na svou vlastní moudrost, chtěl bych, bratří, abyste věděli o tomto tajemství: Část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů. Pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno: `Přijde ze Sióna vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost; to bude má smlouva s nimi, až sejmu jejich hříchy.´" (Římanům 11,22-27)
V předchozích textech Pavel smutní nad odpadnutím Izraele. Bylo tak masivní, že Hospodin musel svůj lid doplnit o pohany. Na olivovém kmeni vyřezal suché izraelské větve, které přestaly přinášet úrodu. Na jejich místo pak narouboval větve z plané olivy a stal se zázrak. Větve z plané olivy začaly, po svém naroubování na ušlechtilý kmen, přinášet úrodu.
Zdálo by se, že je tím problém vyřešen, ale není. Bůh nezapomněl na svůj starozákonní Izrael. Pokud se vzpamatuje, může být naroubován zpět.
Z předchozích textů už víme, že si Pavel sice přeje, aby se k Ježíši vrátil celý Izrael, ale realita bude jiná. Navrátí se jen někteří. Stejně, jako jen někteří z pohanů dovolí Bohu, aby je narouboval na ušlechtilý kmen. Navíc, ne všechny rouby se chytí. Některé bude muset Bůh vyťat stejně, jako vyřezal ty suché, izraelské.
Také bych si, podobně jako Pavel, přál, aby všichni lidé získali spasení. Díky Pavlovi vím, že podobně, jako u Izraele, to dopadá i s námi pohany. I tak chci ale pokračovat ve stejném úsilí o záchranu lidí ve svém okolí. Když to nevzdal Pavel se Židy, proč bych to měl já vzdávat s Čechy, Moraváky a Slezany?
Vím, že nejsem na ten ušlechtilý olivový kmen naroubován pro svou dobrotu a svatost, ale z Boží milosti. Proto, když okolo sebe vidím lidi, kteří jsou zatím těmi planými olivami, mám chuť říci spolu s Pavlem: "Cítím se totiž dlužníkem Řeků i barbarů, vzdělaných i nevzdělaných." (Římanům 1,14)
Nevím, kolika lidem pomohu poznat Boží milost. Ale těším se na chvíli, kdy se naplní počet spasených a konečně se naplní slova: "Pak bude spasen všechen Izrael." Ten tělesný i ten duchovní. Bůh si k sobě vezme všechny lidi, kteří si vážili svého vyvolení a nikdy nezapomněli na to, že se jejich vyvolení stalo jen díky velké Boží milosti.
