Co děláte v noci? Já většinou spím nebo se o to alespoň pokouším. S přibývajícími roky zjišťuji, že když se jeden den nevyspím, není to pak druhý den ono.
V těch dnech vyšel na horu k modlitbě; a celou noc se tam modlil k Bohu. (Lukáš 6,12)
Přiznám se, že jsem tomuto textu dlouho nerozuměl. Jak se mohl Ježíš celou noc modlit a být druhý den ještě čilejší, než kdyby spal? Kde bral tu energii, kterou potřeboval nejen k přesunům, ale i při kázání a uzdravování nemocných?
Bible to nijak nevysvětluje. Lukáš jen konstatuje, že si Ježíš celou noc vyprávěl se svým otcem. Probírali spolu plány na další dny. Sdíleli se o to, co prožili a co při tom cítili. Pro Ježíše to bylo něco, nač se těšil, a co mu vždy pomáhalo dobíjet vnitřní baterie.
Spousta lidí se domnívá, že stačí, když Bohu zarecitují naučenou básničku a tím mají splněnou povinnost. Modlitba je pro ně monolog, ve kterém Stvořiteli sdělí své požadavky a pak běda mu, když je nesplní.
Ježíšova modlitba byla dialogem. Potřeboval někoho, kdo by mu naslouchal i poradil. V tom je kouzlo jeho nočních modliteb, které nabízí i nám. Pokud potřebujeme někoho, kdo je ochotný se s námi radovat i plakat, pak je nám Bůh k dispozici v každou denní i noční hodinu, přesně tak, jako byl k dispozici Ježíši. To je nabídka, která se mi líbí.
Bože, rád bych s Tebou uměl rozmlouvat tak jako Ježíš. Uč mne při tom nejen mluvit, ale také umět počkat si na Tvou odpověď.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Vražda ve jménu Boha ...
