Jako kluk jsem rád vymýšlel něco nového. Problém byl v tom, že když se mi to konečně podařilo, vždy jsem zjistil, že to samé už vymyslel někdo přede mnou.
Pokud máte rádi televizní seriály, tak jste si možná všimli, jak od sebe jednotliví scénáristé opisují. Pointu z konkurenčního nebo staršího seriálu oblečou do nového kabátu a divák má na další hodinu postaráno o zábavu...
Není snadné přijít s něčím novým, co tu ještě nebylo. Proto také Šalomoun konstatuje:
"Co bylo, bude i nadále,
a bude se pokračovat v tom, co se dělalo;
nic nového pod sluncem." (Kazatel 1,9)
K čemu je takové konstatování dobré? A je vůbec pravdivé? Copak není možné přijít s něčím novým?
Neměli bychom zapomínat, co je hlavním námětem celé knihy Kazatel. Šalomoun v ní hodnotí svůj život a své hledání smyslu života. Už jako mladý král zažil setkání s Bohem, který ho obdařil mimořádnou moudrostí. Dokud se držel Božích rad, bylo vše v pořádku. Dokonce se mu dařilo pozvednou úroveň celého národa.
Jenže po čase si mladý král začal myslet, že vše zvládne i bez Boha. Tím začal pád. Jeho i jeho národa. Přestože dál budoval nádherné paláce i celá nová města, psal nádherné písně a básně, vzdělával se snad ve všech tehdy známých vědních oborech, štěstí nenacházel.
Také nálada v Izraeli se zhoršovala. Jejich král totiž na všechny své velkolepé projekty potřeboval stále vyšší státní rozpočet, což řešil neustálým zvyšováním daní.
Šalomoun chtěl najít štěstí a věčný smysl života ve snaze udělat něco, co před ním ještě nikdo nedokázal. Postavit město, které předčí vše ostatní. Stát se nesmrtelným díky tomu, že vynalezne něco, co lidstvu usnadní život a co povznese i jeho národ.
Výsledkem bylo velké zklamání a trauma. Král nakonec pronáší skoro depresivní výrok. Slova, která už známe:
"Marnost, samá marnost, řekl Kazatel,
všechno je marné." (Kazatel 1,2)
To, co bychom měli na Šalomounovi ocenit, je jeho vytrvalá snaha najít řešení. Nevzdává se, je ochotný přiznat neúspěch. Uznává, že se vydal špatným směrem.
Snaha vynalézat a objevovat nové, není ničím špatným. Naopak, Bůh nám i k tomu dává moudrost. Jen přitom nesmíme zapomínat, že ani ten největší a nejslavnější vynález nám nepřinese nic víc, než trochu peněz, které časem utratíme a chvilku pomíjející slávy, kterou vystřídá zapomnění, když přijde další vynálezce, který zaujme naše místo na výsluní.
Skutečná moudrost je pokorná. Dokáže i o vlastním díle říci: "Nic nového pod sluncem!" Proč? Protože skutečná moudrost hledá svůj původ u Boha.
