Říká se, že "poturčenec je horší Turka". Nebo, že "zloděj křičí chyťte zloděje". Prostě, snažíme se vždy ukázat na někoho, kdo je na tom ještě hůř, než my. Nikdo z nás nechce být ten poslední nebo nejhorší.
Apoštol Pavel radí svému příteli Titovi: "Připomínej bratřím, ať jsou podřízeni těm, kdo mají vládu a moc, a ať je poslouchají. Ať jsou vždy hotovi jednat dobře. 2Ať nikoho nepomlouvají, ať se nepřou, jsou mírní a vždycky se ke všem chovají vlídně.
3Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli." (Titus 3,1-3)
Je to tak. Naše hříšná přirozenost nás vede k tomu, že neradi posloucháme autority. Naopak, rádi se přeme, pomlouváme a svalujeme vinu na druhé.
Začalo to už v ráji, kde Adam svaluje vinu a zodpovědnost za hřích na Evu a ta zase na hada a tím na samotného Boha. Od té doby se v této činnosti jen zdokonalujeme. Snažíme se vždy najít někoho, kdo může za náš problém. A když už nikdo není horší než my, tak někoho pomluvíme, aby to alespoň vypadalo, že jsme lepší než on.
Tento přístup k hříchu se ale mění v okamžiku, kdy do našeho života vstupuje Ježíš. Odpuštění našich hříchů nás zbavuje nutnosti hledat někoho horšího. Najednou před Ježíšem stojíme čistí v bílém rouchu. Nádherný pocit.
Apoštol Pavel nás ale varuje, že se o svou čistotu před Bohem můžeme připravit, když se vrátíme k našim starým způsobům. Čím to začíná? Lidová moudrost říká: "Zapomněla kráva, že byla telátkem!" Nebezpečí spočívá v tom, že zapomeneme na to, z jaké špíny a bídy nás Ježíš vytáhl. Zapomeneme na to, jací jsme byli předtím, než jsme poznali Ježíše.
Často si připomínám svou dřívější závislost na hracích automatech. Dnes už, díky Bohu, nehraji. Ale vím, že kdybych nepoznal Boží moc, hrál bych dodnes. Toto vědomí mi pomáhá vidět gamblery jako ty, kdo mohou, stejně jako já, díky Ježíši porazit svou závislost.
V tomto světle začíná mít zvláštní význam jiný výrok apoštola Pavla: "Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš.
13Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, 14běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši." (Filipským 3,12-14)
Pavel nemyslí na to, že minulost vyřeším tím, když na ni zapomenu. Ale vede mne k tomu, abych se netrápil tím, co už nemůžu změnit – a to je moje minulost. Naše přítomnost má být ovlivňována tím, jaká nás díky vítězství nad různými závislostmi, čeká budoucnost.
Sám pro sebe jsem si ze slov apoštola Pavla udělal následující závěr: "Když jednám s lidmi, kteří mají problémy, neměl bych zapomínat na to, jaký jsem byl já sám. Když potkám někoho, kdo je mnohem lepší, než já, mohu se radovat, že jednou takovým budu i já. A při tom všem mohu děkovat Bohu, že díky němu budu už brzy žít v prostředí, kde zlo nebude ani okolo mne, ale ani ve mně."
Pane, děkuji Ti za slova apoštola Pavla. Moje paměť slábne. Nedovol, abych někdy zapomněl na to, co potřebuji ke svému spasení – na Tvou lásku.
