Letošní kalendář nás asi moc nepotěšil. V posledních desíti dnech roku jen jeden den volna navíc. A tak se už teď možná mnozí chystáme na to, že zítra ráno, ještě za tmy, budeme vstávat do práce.
Kamarád mi vyprávěl, že právě touto dobou míval dřív takové povánoční deprese. To krásné skončilo a před ním už byly zase vyjeté koleje všedních dnů.
V minulých dnech jsem četl různé ankety, ve kterých lidé odpovídali třeba na otázku, které vánoce pro ně byly nejkrásnější. Zaujalo mne, kolik lidí se shodlo v tom, že to byly vánoce po narození prvního potomka. Najednou to už nebyly svátky manželského páru, ale rodiny.
To je prvek, který dává zvláštní kouzlo každému svátku nebo oslavě. Dnes už si nepamatuji, co jsem dostal od svých rodičů k pátým, desátým nebo patnáctým narozeninám. Ale pamatuji si, že nám bylo spolu vždycky dobře. Pokud se nás u stolu sešlo všech sedm, bylo to víc, než ten nejlepší dárek.
Zkuste se zeptat svých dětí, jestli si vzpomenou, co dostali k narozeninám nebo k vánocům před pěti nebo šesti lety. Myslíte, že si vzpomenou? To při pohledu zpět není to nejdůležitější. Není ani důležité, jestli dostali drahý dárek nebo jen drobnost.
Jednou mi syn k narozeninám daroval auto, které sám vyrobil. Nejdříve ho namaloval na papíře, pak rozkreslil jednotlivé části, vystřihl a slepil. Muselo mu to dát hodně práce. Na tento dárek si pamatuji dodnes.
Možná bychom si dnes před spaním mohli položit otázku, jestli je nutné čekat další rok na tu kouzelnou chvíli, kdy se zase sejdeme jako rodina. Co tak si takovou chvíli udělat trochu častěji? V naší rodině se takto scházíme každý pátek večer.
V poslední době už jsme většinou s manželkou sami a často vzpomínáme na chvíle, kdy byli naši kluci ještě malí a těšili se, až budou chystat páteční stůl. Musel na něm být svícen, čerstvě upečené buchty a voňavý bylinkový čaj. K tomu tři kytary, zpěvníky, nějaký pěkný příběh a dobrá pohoda...
Jsou věci, na které časem zapomeneme. Mezi ně patří i dárky, které dostáváme. A pak jsou hodnoty, které zůstávají. Patří sem právě společně prožité chvíle. Čas, kdy vypneme televizi i počítač, odložíme práci a věnujeme se jeden druhému. Tyto hodnoty zůstávají i v době, kdy se děti osamostatní a bydlí třeba na druhém konci světa.
