Emílio, můj kamarád, často hovoří o tom, že by rád pronikl až k samé podstatě bytí a vědomí. Je to jeho sen. Pamatuji dobu, kdy jsem měl podobnou touhu i já. Začal jsem tehdy koketovat s židovskou mystikou, ale brzy jsem poznal, že to není cesta, kterou bych chtěl jít.
Možná mi v tom pomohla i postava doktora Fausta, který šel podle pověsti ve své touze po poznání podstaty bytí tak daleko, že dokonce uzavřel smlouvu se samotným ďáblem.
Poznání mám stále rád. Pořád hledám odpovědi na spoustu otázek, které mám. Také bych se rád stal moudrým člověkem. Díky Bibli jsem si ale uvědomil, že budu raději spoléhat na Boží moudrost, než na tu svou.
Podívejme se, jak se na své vlastní hledání odpovědí na bytostné otázky dívá Šalomoun, když hodnotí svůj život:
"Poznání podstaty všeho je tak vzdálené,
je ve velké hloubce ukryté;
kdo ji může nalézt?" (Kazatel 7,24)
To je zvláštní vyznání od muže, který od Boha dostal moudrost už v mládí. V úvodu knihy Kazatel píše:
"Předsevzal jsem si,
že moudře propátrám a prozkoumám vše,
co se pod nebem děje." (Kazatel 1,13)
Šalomoun, podobně jako Emílio a kdysi i já, toužil po tom, aby pronikl až k samé podstatě bytí a vědomí. V knize Kazatel určitě nepopisuje vše, co pro splnění tohoto snu podnikl. Díky svému neskutečnému bohatství si mohl dovolit ve svém bádání i to, o čem se nám ani nesní. Navíc ho Bůh obdařil úžasnou moudrostí. Přesto přiznává, že se k té podstatě nedostal. Je totiž ukryta příliš hluboko.
Jako kluci jsme se rádi potápěli. Na koupališti U Libuše k tomu byly ideální podmínky. Byl to tehdy zatopený kamenolom s nádherně čistou vodou, ve které jsme mohli lovit škeble. Závodili jsme v tom, kdo se dokáže potopit hlouběji.
Jednou jsem se potopil tak hluboko, že mi začalo praskat v uších. Podle vyprávění místních měl být tam dole potopený tank z druhé světové války. Bylo to v poledne a já doufal, že když se potopím dostatečně hluboko, tak ho uvidím. Na dně jsem viděl jen pár ryb a bláto. Když jsem se konečně odhodlal vyplavat na hladinu, došel mi dech a já se málem utopil. Prožil jsem tehdy velké zklamání. Málem jsem se utopil, abych dole uviděl jen mazlavé bláto...
Bohatý Šalomoun píše: "Být moudrý je stejné, jako být bohatý." Tato jeho slova jsme četli už dřív. Moudrost je poklad. Přesto hrozí nebezpečí, že nám naše touha po dalším poznání může ublížit. "Poznání podstaty všeho" je podle Šalomouna "ve velké hloubce ukryté" a každému, kdo se k němu pokouší ponořit, hrozí, že se při tom utopí.
Nestydím se za to, že mne Boží moudrost dovedla k poznání, že odpovědi na některé otázky k životu nepotřebuji. Pochopil jsem, že je lépe žít s nezodpovězenými otázkami, než při hledání odpovědí utonout.
Šalomoun tuto svou úvahu o hledání postaty končí otázkou: "Kdo ji může nalézt?" On ji nenašel. Našel ale znovu víru v Boha, který je podstatou jeho i mého bytí.
Mně toto poznání stačí. Vím, že u Boha jsem v dobrých rukách.
