"Jestli je Bůh, tak je pěkně nespravedlivý. Protože jinak by nemohl dopustit holocaust a nemohl by jen nečinně přihlížet, když malé děti umírají na rakovinu!" Podobná slova jsem už slyšel mnohokrát. Kdysi jsem se snažil Boha bránit. Pak jsem došel k názoru, že Bůh se ubrání sám.
Je zajímavé, že s podobným názorem se setkal už apoštol Pavel. Kritici Boha tehdy jako hlavní argument použili slova proroka: "Neboť je psáno: `Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl.´
14Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne!" (Římanům 9,13+14)
Jak si může být Pavel tak jistý, že Bůh není nespravedlivý? Odkud pro toto tvrzení bere argumenty?
Pojďme pěkně popořadě. Pavel cituje proroka Malachiáše: "Zamiloval jsem si vás, praví Hospodin. Vy však se ptáte: »Kde je důkaz, že náš miluješ?« Což nebyl Ezau Jákobův bratr? je výrok Hospodinův. Jákoba jsem si zamiloval, 3Ezaua však nenávidím. Proto jsem obrátil v poušť jeho hory, jeho dědictví v step pro šakaly." (Malachiáš 1,2-3)
Na první pohled se zdá, že bychom měli dát zapravdu těm, kterým se Bůh zdá nespravedlivý. Jinak by si přece nevybral jednoho protekčního synka, zatímco jeho bratra odmítá.
O tom, co toto odmítnutí znamená a jak k němu došlo, můžeme přemýšlet při čtení příběhu obou bratrů v knize Genesis. Pokud tento příběh znáte, určitě víte, že to byl Ezau, kdo si cenil víc misky čočky, než výsady prvorozenství. Přesto i jemu Bůh natolik žehnal, že mohl o dvacet let později odmítnout dar svého bratra, který mu Jákob nabízel na usmíření.
Podíváme-li se na historii Jákoba a jeho potomků, uvidíme, že jim Bůh nijak nestraní. Dává jim vznešené poslání. Mají všem lidem přinášet poznání pravého Boha. Když se později tomuto poslání zpronevěřili, prorok Izaiáš musí napsat: "Správce svatyně jsem zbavil posvěcení, Jákoba jsem vydal klatbě, Izraele zhanobení." (Izaiáš 43,28)
A Ozeáš k tomu dodává: "Též s Judou povede Hospodin spor, Jákoba ztrestá za jeho cesty, odplatí mu podle jeho skutků." (Ozeáš 12,3)
Vraťme se k Pavlovi. Ve svém listu křesťanům do Říma se zabývá svou velkou bolestí. Byl smutný z toho, že jen tak málo Židů přijímá Ježíše. Proto vzpomíná, že na začátku měli velkou přednost. Byli vyvoleným národem. Když si ale svého vyvolení nevážili, Pavel musí konstatovat: "Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť´ 13`každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen´." (Římanům 10,12-13)
Je jedno, zda jsme nebo nejsme potomky Jákoba. Všichni máme stejnou šanci. Záleží jen na nás, co uděláme s Boží láskou. Můžeme ji přijmout a dovolit Bohu, aby ji našim prostřednictvím šířil dál v naší rodině, mezi sousedy a kolegy v práci. Nebo můžeme Boží nabídku odmítnout.
Pokud Boží lásce otevřeme naše srdce, začneme se měnit. Stále více se budeme podobat našemu milujícímu Bohu.
Pane, znám mnoho lidí, kteří zatím pochybují o Tvé spravedlnosti a lásce. Vím, že se dokážeš obhájit sám. Pokud si ale myslíš, že bych Ti v tom mohl být užitečný, tak mi k tomu dej nejen svou moudrost, ale hlavně - svou lásku. Bez ní by mé svědectví bylo k ničemu.
