Dnes bych se s vámi rád zastavil u myšlenky, kterou jsem zmínil v závěru minulého článku o radosti. Je to téma, které se v Bibli několikrát opakuje. Bůh nás učí, abychom se o svou radost dělili. Chce, abychom se zbavili našeho sobectví.
Když prostřednictvím Mojžíše dává svému lidu kalendář svátků, přidá ještě důležité upozornění: "Slavnost stánků budeš slavit po sedm dní, až shromáždíš úrodu ze svého humna a lisu. Při své slavnosti se budeš radovat ty i tvůj syn a tvá dcera, tvůj otrok a tvá otrokyně, lévijec i bezdomovec, sirotek a vdova, kteří žijí v tvých branách.
Sedm dní budeš slavit slavnost Hospodina, svého Boha, na místě, které Hospodin vyvolí. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná na veškeré tvé úrodě a při všem, co budeš dělat. Oddej se proto radosti." (Deuteronomium 16,13-15)
Velice rád vzpomínám na své prázdniny v roce 1968. Prožil jsem je u své tety ve Staré Huti nedaleko Dobříše. Na dvoře jejich domu se každý večer scházeli lidé z celé ulice. Zvláště poté, co do naší vlasti vtrhla vojska "spřátelených národů" bylo o čem diskutovat. Pro kluka, kterému bylo deset let, to byl zážitek na celý život.
Dnes už něco podobného není běžné. Spíše se zavíráme do svých domovů a pokud máme svůj dům, snažíme se ho opevnit a ohradit tak, abychom měli co největší pocit soukromí.
Nedávno mne zaujala zpráva o nové nemoci, která sužuje lidi, kteří pracují v tzv. otevřených kancelářích. Známý český lékař, Jan Hnízdil, přišel v roce 2007 s tím, že zaměstnanci velkých firem, které přejaly módu "otevřených kanceláří" trpí často nemocí, kterou pojmenoval "syndrom open space". Důvodem je narušená psychika. Celou pracovní dobu nemáte ani chvíli soukromí. Stále jsme pod dohledem. Vidí na vás všichni kolegové, pod stropem jsou kamery a také váš počítač má nainstalovaný program, díky kterému je možné dohledat, kdy jste dělali a kdy jste se "flákali"...
Všichni dnes hledáme kousek soukromí. Dokonce i doma, kde bychom měli sdílet radost se svými nejbližšími a budovat náš vztah, raději hledáme svou "trucovnu", kde můžeme být sami.
Bůh nás před takovým jednáním varuje. Učí nás, že zdraví budeme tehdy, když se o svou radost budeme dělit. Ani kvůli práci v "otevřené kanceláři" bychom se neměli nechat připravit o možnost prožívat radost se svou rodinou, sousedy a přáteli. Hovoří o tom dokonce i v nejdelším přikázání Desatera, ve kterém nás učí, jak správně odpočívat a čerpat nové síly: "Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý.
Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách.
V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý." (Exodus 20,8-11)
Ani v sobotu, kterou Bůh už při stvoření oddělil jako den odpočinku, bychom neměli být sami. Bůh tento den oddělil, požehnal a posvětil už při stvoření. Je to den, kdy můžeme čerpat energii, která je k dispozici od pátečního západu slunce do dalšího západu v sobotu večer.
Jednou z podmínek je odložení práce. Ale ani v sobotu nemám být sobec. Stejný odpočinek mám umožnit i své rodině, svým přátelům a pokud mám zaměstnance nebo sluhy, tak i jim. Když to udělám, sobota se pro mne stane "čerpací stanicí" nové energie. Ale nejen to. Sobota se také stane radostným dnem. Dnem, kdy se budu radovat z toho, že mám čas se zastavit a rozvíjet svůj vztah s Bohem, svou rodinou a také s přáteli.
