Říká se, že pomsta je sladká a já si to kdysi také myslel. Jenže pak jsem zjistil, že ani ten nejdokonalejší plán na sladkou pomstu nemusí vyjít, takže vše nakonec může pořádně zhořknout.
Ale i když mi má pomsta vyšla podle mých představ, zadostiučinění nikdy nevydrželo dlouho a navíc ho brzy vystřídaly obavy z toho, co bude následovat. Proto si myslím, že je lépe zkusit něco jiného. Třeba to, o čem píše apoštol Pavel: "Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.
Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: `Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.´
Ale také: `Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.´
Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem." (Římanům 12,17-21)
Kdysi v dětství mne bezdůvodně zbil jeden starší pán. Někdo mu na jeho zahrádce polámal jeho výstavní růži, která se právě probouzela ze zimního spánku. Nevím, jak na to přišel, ale myslel si, že jsem to byl já. Tak si počkal, až jsem šel sám ze školy a pořádně mi nafackoval. Říkal jsem mu, že jsem nic neudělal, ale marně.
Odcházel jsem domů a úplně mne pohltila touha po pomstě. V té době mu zrovna začaly kvést tulipány. Tak jsem si zase jednou počkal já, až nebude doma a pak jsem mu všechny tulipány pěkně srpem usekl těsně pod květem. Výsledkem bylo nevzhledné "strniště".
Myslel jsem si, že přijde úleva a radost z toho, jak jsem mu to pěkně vrátil. Nic z toho se nekonalo. Když jsem viděl výsledek mé pomsty, bylo mi všech těch zničených tulipánů líto.
Pokud si myslíte, že jsem se poučil a už se nikdy nemstil, tak se mýlíte. Nepoučil jsem se a podobnou chybu jsem ještě párkrát zopakoval. I dnes, přestože vím, že pomsta nic neřeší, mám občas chuť to někomu pěkně vrátit a ještě přidat aspoň stoprocentní úrok.
Ještě, že mám moji ženu. Ta mi vždy dokazuje, že zlo je možné porazit jen dobrem. Při jednom stěhování jsme prožili zajímavou příhodu. Vynášel jsem věci ze stěhovacího vozu, když vtom mne zastavil nějaký chlapík. Je prý náš soused a naše maliny stíní skleníku jeho manželky. "Pane faráři, okamžitě ty maliny zkraťte!"
Jeho tón byl pěkně rozkazovačný a tak jsem se už chystal, že mu řeknu něco od plic, když jsem uslyšel manželku: "Vlastíku, v krabici s číslem 43 najdeš zahradní kleště. Ocvakej ty maliny, já to tu zatím zvládnu." Z jejího tónu jsem pochopil, že nemá cenu diskutovat. Tlak mi v té chvíli vyletěl určitě přes 250, ale šel jsem a při stříhání toho malináčí jsem postupně chladl.
O pár let později mi naše sousedka přiznala, jaký šok z toho tehdy její manžel měl. Říkal jí, že jde vytočit toho nového faráře, aby všichni hned poznali, jací jsou ti křesťané. Z toho, co se díky mé ženě stalo, se ještě dlouho nemohl vzpamatovat.
Dobro je dnes považováno za slabost. Pravdou je ale přesný opak. Jen skutečně silný člověk si může dovolit ten komfort, že zlo oplatí dobrem. Nakonec tak jedná i Bůh, kterého nám představuje celá Bible. Až budu mít zase příště chuť se někomu pořádně pomstít, doufám že mi Bůh připomene Pavlovu radu: "Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem."
