V posledních letech se v Evropě stále více lidí pokouší křísit nacismus v nejrůznějších podobách. Objevují se nové pokusy o popření existence holocaustu. Spousta mladých lidí také podléhá kouzlu komunismu a idejím socialismu.
Jak je to možné? Vždyť přece s komunismem i nacismem máme hodně špatné zkušenosti. Desítky milionů lidí na takové experimenty doplatily životem. Copak to ti lidé nevědí?
Když jsme se ve škole učili o nacismu, paní učitelka nám vykládala, že u kolébky téhle zrůdné ideologie stál kapitalismus a křesťanství. Popisovala, jak lidé v Německu trpěli v důsledku světové hospodářské krize, což je připravilo na přijetí Hitlerovy ideologie. Také neopomněla zdůraznit, že Hitler byl křesťan a vše co dělal, dělal ve jménu Boha.
Nějak nám ale zapomněla říci, že na počátku nacismu stály vědecké experimenty, které vycházely z evoluční teorie a také z eugeniky, o které poprvé mluvil už Platón. Díky ní se Němci chytili myšlenky, podle které je jejich genetická výbava tak výjimečná, že jsou předurčeni k vládě nad světem. A ti ostatní, pokud je vůbec nechají žít, jim budou sloužit jen jako levná pracovní síla.
Podobné prvky bychom našli i u myšlenky komunismu. Tam nositelem pokroku nebyl jeden konkrétní národ, ale dělnická třída, nadřazená všem ostatním. Její nadřazenost byla tak silná, že si mohla dovolit třeba kulturní revoluci v Číně, v Rusku zase "úklid" inteligence do gulagů atd...
K této úvaze mne přiměla otázka: "A co kdyby žádný Bůh nebyl?" Pokud vše vzniklo vývojem a není za tím žádný plán nebo myšlenka, jak se budeme v budoucnu bránit podobným experimentům? Kde najdeme hranice, které bychom při "vývoji" ideálního potomstva neměli překročit? Nezpůsobí přehnaný humanismus návrat k prvkům, používaným ve Spartě? Nebudeme jednou zase neduživé potomky shazovat ze skály?
Křesťanství nabízí mravní hodnoty. Společnost je dlouho uznávala, nebo z nich alespoň vycházela. Pokud žádný Bůh není, kdo stanoví pravidla hry? Bude to většina? Bruselští úředníci? Sedmička nejvyspělejších států? USA, Rusko nebo Čína?
Jsou úvahy, při kterých mi běhá mráz po zádech. Budoucnost světa bez morálních hodnot a bez pravidel, je jednou z nich. Ve světě, kde bude hlavním argumentem síla, bych žít nechtěl. Jak by to vypadalo, ukázalo nacistické Německo a Japonsko i komunistický Sovětský svaz, Čína nebo Korea. Ještě mezi námi žijí pamětníci, kteří prožili obojí.
Touto úvahou nechci tvrdit, že ten, kdo odmítne Boha, skončí jako nacista nebo marxista. Jen je to určité varování, jakým směrem by se svět mohl ubírat. Tak, jako byla ve středověku zneužita idea křesťanství, může být zneužita myšlenka evoluční teorie. Aféra s globálním oteplováním naznačuje, že něco takového, by při našem obdivu k vědě, bylo možné.
Napsáno do rubriky: "A co když žádný Bůh není?"
