Zatímco Ježíšova popularita mezi lidmi stoupá, Jan Křtitel je ve vězení a lidé na něj pomalu zapomínají. Má čas přemýšlet o svém životě. Hodnotí, jak se zhostil svého poslání, kterým ho pověřil Hospodin. Jeho učedníci mu přinášejí zprávy o tom, že zástupy, které dříve proudily za Janem, nyní následují Ježíše.
Jan to vše probírá v hlavě. Už dříve lidem říkal, že Ježíš je ten zaslíbený Mesiáš. Teď má ale najednou pochybnosti. "Když je Ježíš tak mocný, proč mi nepomůže?" Nakonec udělá to nejlepší, co se v takové situaci udělat dá: Zavolal si dva z nich a poslal je k Ježíšovi s otázkou: "Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?"
Ti muži k němu přišli a řekli: "Poslal nás Jan Křtitel a ptá se: Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?"
A v tu hodinu uzdravil Ježíš mnoho lidí z nemocí, utrpení a z moci zlých duchů a mnohým slepým daroval zrak. Odpověděl jim: "Jděte, zvěstujte Janovi, co jste viděli a slyšeli: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží."
Když pak Janovi poslové odešli, začal Ježíš o něm mluvit zástupům: "Na co jste vyšli se na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr? Nebo co jste vyšli shlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo mají skvělý šat a žijí v přepychu, jsou v královských palácích. Nebo co jste vyšli shlédnout? Proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: 'Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.' Pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší než Jan; avšak i ten nejmenší v království Božím jest větší, nežli on..." (Lukáš 7,18-28)
Tyto texty mne vždy trápily, protože jsem jim vůbec nerozuměl. Jak může být Jan Křtitel největší z lidí, a přitom i ten nejmenší v Božím království bude větší než Jan? Přitom vysvětlení tohoto Ježíšova výroku je tak snadné. Vlastně se musíme vrátit k původní Janově otázce: "Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?"
Mesiáš měl přijít, aby osvobodil Izrael z jeho skutkaření a zákonictví. Vlastně už prorok Izajáš napsal, co bude hlavním posláním Mesiáše: "Já Hospodin jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům, abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě." (Izajáš 42,6+7)
O jaké svobodě se tu hovoří? Židé v té době věřili, že čím slavnější a mocnější skutky člověk dělá, tím větší má naději na spasení. Věřili, že spasení získáváme díky tomu, jací jsme a jaké skutky děláme. Tento blud se Ježíš snaží zbourat. Snaží se lidi přivést k poznání, že spaseni jsou z víry, že je to dar, který jim nabízí Bůh.
Proč lidé obdivovali Jana Křtitele? V čem viděli jeho velikost? V tom, co dělal. Byl to reformátor a Boží muž. V tom viděli jeho význam. Ježíš chce své posluchače dovést k poznání, že ani všechno to, co Jan vykonal, nestačí k tomu, aby si tím zajistil spasení. Pokud umře s pochybností o tom, zda je Ježíš Mesiáš, pokud se začne spoléhat na své vlastní zásluhy, pak sice zůstane největším z lidí, ale v Ježíšově království nebude.
Pro Ježíšovy posluchače to musel být šok. "Copak je možné, aby Jan nebyl v nebi? To pak nemáme šanci ani my!" Podobné myšlenky se jim honily hlavou. Přesně to si Ježíš přál. Chtěl, aby začali pochybovat o tom, že si nebe zajistí sami svými skutky. Pokud opustí tento blud, mohou přijmout jeho teologii, podle které je spasení dar, který získáváme jen vírou v to, co pro nás Ježíš udělal na kříži a co pro nás dělá dnes, když nás postupně přeměňuje ke svému obrazu.
V Ježíšově království se velikost člověka neměří tím, co udělal, ale podle toho, jak velkou má důvěru v Boží zaslíbení. Ona i ta důvěra se projeví dobrým jednáním, ale člověk při ní není zaměřený na to, co dělá, ale na to, co prožívá se svým Pánem.
Ježíš si přeje, abych se začal daleko víc zajímat o svůj vztah s Bohem, než o své vlastní jednání a stav své duše. Obojí totiž mění právě důvěrný vztah s mým Spasitelem.
