V kázání "na hoře" Ježíš hovoří o principech svého království. Popisuje také chování těch, kteří se jednou stanou součástí této nebeské říše. Reaguje tak na učení farizeů a zákoníků, podle kterých se do nebeského království dostane jen ten, kdo dosáhne dokonalosti v dodržování Zákona.
Ježíš nám ukazuje, jak se na dokonalost dívá Bůh. Vybízí nás: "Milujte i své nepřátele." (Lukáš 6,2) Podle těchto slov je dokonalým ten, kdo dokáže milovat i svého nepřítele.
Jste dokonalí? Já ne. Věřím ale, že Bůh umí milovat své nepřátele a Ježíš také. Pokud chci poznat, co tato Ježíšova slova znamenají a jak jim správně rozumět, mám se dívat, jak se svými nepřáteli jedná Bůh - Otec, Syn i Duch svatý.
Už v ráji dostáváme první lekci. Bůh mohl naše prarodiče zničit a pak stvořit nový pár. Pokud by i ten zklamal, tak zase další a další... Jenže on neničí své nepřátele. Dává jim šanci na reparát. Naši prarodiče dostali čas na nápravu svého selhání. Mají novou příležitost, aby od Boha přijali nazpět to, o co se připravili svou nerozvážností. Mohou znovu získat věčný život.
V ráji je ještě jedna bytost, která také dostává druhou šanci. Je to právě on, ďábel, svůdce našich prarodičů. I jemu dává Bůh další příležitost. Jenže satan svým podlým jednáním jen dokazuje, že vůbec nic nepochopil. Místo pokání se pokouší svést do odboje vůči Bohu každou bytost, kterou v tom nekonečném vesmíru potká.
Ďábel dostal další šanci, ale nevyužil ji. Proto o něm může Ježíš s čistým svědomím prohlásit: "Způsobím, že z tvého středu vyšlehne oheň a stráví tě, pohodím tě na zem jako popel před očima všech, kdo tě spatří." (Ezechiel 28,18)
Šanci na reparát dostává každý hříšník. Ježíš ji dává i nám. Stejně jako Adam s Evou jsme i my dostali dar pozemského života k tomu, abychom v něm ukázali, zda toužíme po tom životě v Boží blízkosti.
Bůh umí milovat své nepřátele. Dokáže to i Ježíš. Problém je v tom, že my to neumíme. Ježíš nás proto zve do malé "školy lásky k nepřátelům". Podívejme se na první lekci. Je stručná a výstižná: "Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí." (Luk.6,27)
Rozumíme tomu, co tu Ježíš říká? Je nám to jasné? Pokud se chci naučit milovat ty, kdo mne nenávidí, pak musím začít tím, že vždy, když k tomu bude příležitost, těmto mým nepřátelům, co mne nemohou ani cítit, pomohu.
Takto na papíře s tím nemám problém. Jak to ale přenést do praxe, když mi takové jednání není vlastní? Minule jsem vzpomínal slova apoštola Pavla: "Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu." (Filipským 4,13) Dnes přidám výrok Jana Křtitele. Když ho upozorňují, že za Ježíšem začínají chodit větší zástupy než za ním, řekne: "On musí růst, já však se menšit." (Jan 3,30)
Jak se mohu učit milovat nepřátele? Jak se naučit jim pomáhat, přestože mi oni škodí? Dokážu to jen tehdy, když do mého života vstoupí Ježíš. Pokud mu nabídnu mé srdce a dovolím mu, aby se v mém nitru rozmáhala jeho láska. Pak i mé jednání bude podobné jako to jeho. A čím víc bude v mém životě růst Ježíš, tím méně v něm bude mého sobectví a mé hříšné přirozenosti.
Chci i dnes prosit Ježíše: "Vstup do mého srdce a ovládni ho svou láskou. Nauč mne pomáhat i těm, kteří mne nenávidí. Vždyť i Ty jsi mi pomáhal v době, kdy jsem se k Tobě choval jako Tvůj nepřítel."
