Neboj se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřete si měšce, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a mol neničí. (Luk 12,32+33)
Bylo mi šest a mohl jsem tehdy prožít pár letních dnů s dědou a babičkou. Přes den jsem byl s dědečkem, večerní povídání měla v režii babička, která dokázala nádherně převyprávět biblické příběhy.
Jednou mi děda slíbil, že když s ním půjdu do lesa na dřevo, tak od něj, až se vrátíme, dostanu padesátník na zmrzlinu. Co slíbil, to splnil. Dostal jsem lesklou minci, strčil si ji do kapsy a pelášil do obchodu. Tam jsem ale zjistil, že kapsa byla děravá a prázdná. To bylo slzí.
Ježíš své posluchače vede k tomu, aby si své poklady ukládali raději v „nebeské bance“, kterou nikdo nevyloupí a navíc jí ani nehrozí krach a inflace.
Jenže jak mohu získat „nevyčerpatelný poklad v nebi“? A co tím pokladem vlastně Ježíš myslí? Je to prosté – tím jediným pokladem, který nám nikdo nemůže vzít, je občanství v nebeském království.
Apoštol Jan prozrazuje, jak je možné získat věčný život a občanství v Ježíšově království: „Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život...“ (Jan 3,36) Je to tak jednoduché, že tomu spousta lidí odmítá uvěřit.
V naší lidské společnosti není nic zadarmo. Jak věřit tomu, že nám Bůh dává věčnost jako dar? A přece je to pravda. Věčný život je dar, protože Ježíš už za mne zaplatil na kříži.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
