Na to Pán odpověděl: „Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet?"
"A tato žena, dcera Abrahamova, kterou držel satan spoutanou po osmnáct let, neměla být vysvobozena z těchto pout v den sobotní?“ (Lukáš 13,15+16)
Ve vztahu k sobotě nám hrozí dvojí extrém. Tím jedním je její ignorování, druhým je naopak fanatické lpění na něčem, co Bůh nikdy neřekl.
Ježíš tehdy v sobotu uzdravil ženu, která se sedmnáct len nemohla narovnat. Přišla na bohoslužbu do synagogy, tak jako tam přicházela na konci každého týdne. Byla nemocná, ale i tak toužila po setkání s Hospodinem. Těšila se, že zase uslyší zpěv žalmů a také čtení z Písem.
Ta sobota ale byla zcela jiná než všechny ostatní. Toho dne se setkala s Ježíšem, který ji uzdravil. Už osmnáct let se musela dívat do země. Pokud šla nebo stála, nemohla vidět nebe. Teď, když ji Ježíš zbavil její nemoci, se mohla znovu narovnat, mohla pohlédnout k nebi a chválit Stvořitele stejně jako ostatní, kteří přišli do synagogy uctívat Hospodina.
Na bohoslužbě byli i lidé, kteří z tohoto zázraku radost neměli. Fanatický přístup k sobotě jim nedovolil, aby se přidali k uzdravené ženě a chválili spolu s ní svého Tvůrce. Neviděli v Ježíši Mesiáše, který přináší svobodu od hříchu, nesprávného pohledu na Boha a také od fanatického přístupu k sobotě.
Sobota je den, kdy nám Ježíš vrací svobodu, abychom měli dostatek času k radosti a vděčnému oslavování Stvořitele. To nás bezpečně ochrání před duchem fanatismu.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
