Je to taková hodně dávná vzpomínka. Už si ani přesně nevybavuji podrobnosti. Jen vím, že jeden náš soused nějak ublížil mému kamarádovi. V té době jsem ještě nechodil do školy. Počkal jsem si, až soused vyrazí na nákupy a pak přišel čas mé pomsty.
Bydlel v takovém tom sklepním bytě, takže okna jeho bytu byla ve výšce, na kterou jsem už tehdy dosáhl. Začal jsem mu rozbíjet malé tabulky skla, ze kterých se jeho okna skládala. Když jsem rozbíjel jednu z posledních, tak jsem se dost škaredě pořezal a musel pak do nemocnice.
Také máte občas chuť se někomu pomstít? Umím si představit, jaké to musí být, když někomu třeba opilý řidič zabije dítě nebo životního partnera. Nebo když chytí zloděje, který ukradl chudým lidem jejich celoživotní úspory a pak je prohrál v herně.
Máme spoustu důvodů pro to, abychom se někomu mstili. Ale msta, přestože se o ní říká, že je sladká, mnoho nevyřeší. Jsou země, kde spirála msty a následné odplaty nakonec končí krveprolitím.
Apoštol Pavel radí: "On `odplatí každému podle jeho skutků´.
Těm, kteří vytrvalostí v dobrém jednání hledají nepomíjející slávu a čest, dá život věčný. Ty však, kteří prosazují sebe, odpírají pravdě a podléhají nepravosti, očekává hněv a trest.
Soužení a úzkost padne na každého, kdo působí zlo, předně na Žida, ale i na Řeka; avšak sláva, čest a pokoj čeká každého, kdo působí dobro, předně Žida, ale i Řeka.
Bůh nikomu nestraní." (Římanům 2,6-11)
Při čtení těchto slov si v souvislosti se svými soudy a mstami uvědomuji, že nejsem nestranný. Mnohokrát jsem zamhouřil oko nad problémem mého přítele, ale rozmázl drobnost, kterou udělal někdo, kdo mi nebyl sympatický. Bůh takový není. Boží spravedlnost i milosrdenství jsou nestranné.
Bůh dává dopředu pravidla. Každý si může vybrat, jaké následky jeho jednání bude mít. Ten, kdo působí zlo, musí počítat s tím, že na něho padne "soužení a úzkost". Na toho, kdo se snaží okolo sebe šířit dobro, čeká "sláva, čest a pokoj".
Člověk, který přemýšlí o pomstě, ubližuje někdy víc sám sobě, než svému nepříteli. Často se mu totiž ani nepodaří to, co zamýšlí a někdy se sám stane tím, kdo je nakonec odsouzen.
Život mne naučil, že nejlepší je nechat vše Bohu a raději přemýšlet o tom dobrém, co právě prožívám. Zla bude vždycky dost a já nemusím být tím, kdo ho ještě násobí svou mstou. Raději chci důvěřovat Hospodinu, který říká: "Má je pomsta i odplata, přijde včas a jejich noha zakolísá, den jejich běd se blíží, řítí se na ně, co je jim uchystáno." (Deuteronomium 32,35)
Pane, pomoz mi, abych byl vždy mezi těmi, kdo působí dobro. A když občas sklouznu na stranu zla, pomoz mi včas poznat můj omyl. Tvá láska mne učí vidět i v těch zatím zlých Tvé děti, protože ani já nejsem dobrý. I já musím spoléhat na Tvou milost.
