Uviděl i jednu nuznou vdovu, jak tam hodila dvě drobné mince, a řekl: „Vpravdě vám pravím, že tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní...
... Neboť ti všichni dali dary ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku; dala všechno, z čeho měla být živa.“ (Lukáš 21,2-4)
Včera jsme pozorovali boháče, kteří v chrámu velice okázale přinášeli své dary. Lichotilo jim, když v očích ostatních viděli obdiv a uznání. Proto se snažili, aby se to vše odehrálo v době, kdy u chrámové pokladnice bylo nejvíc lidí.
V davu se ukrývala žena, které mezi boháče evidentně nepatřila. Byla sice čistá, ale její prosté oblečení prozrazovalo, do jaké vrstvy patří. Přišla, aby přinesla dar. Jenže ten její se s tím, co dávali ostatní, nemohl vůbec srovnávat. Proto čeká, až nebude kolem chrámové pokladnice tolik lidí.
Přikradla se k ní ve chvíli, kdy si myslela, že ji nikdo neuvidí. Její dvě mince jen lehce cinkly. Pro takové drobné by se ti bohatí ani nenamáhali sehnout. Vdova se styděla, že má tak málo a byla ráda, že si jí nikdo nevšímal.
Ježíš ji ale viděl. Věděl, že dala vše, co měla, protože důvěřuje Hospodinu. Svým skromným darem říká: „Bože, teď už můj život závisí jen na tobě! Pokud se o mne nepostaráš, zemřu hlady i se svými dětmi.“
Dvě mince by jí nezachránily. Možná by zemřela hlady o den později. Vkládá svůj život do rukou Stvořitele a ten jí dává jasně najevo, že se stydět nemusí. Vždyť Bůh si jejího daru váží mnohem více než peněz těch, kteří u pokladnice jen předváděli svou nezávislost. Proto se postará i o její budoucnost.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
