"Vlastíku, to co se chystáš udělat, není moudré!" Tuto větu jsem od rodičů slyšel mnohokrát. Dlouho mi ale trvalo, než jsem pochopil, že jsou díky svým životním zkušenostem moudřejší než já. Zpočátku jsem si myslel, že jsou jen zbytečně opatrní, nebo dokonce zbabělí.
Jenže pak jsem zažil situace, kdy jsem se já krčil někde v koutě, a táta nebo máma za mně "nastavovali svůj krk". Právě tyto situace mne přivedly k přemýšlení nad tím, proč rodiče někdy riskují a jindy se raději stáhnou do ústraní.
Král Šalomoun píše: "Slovo krále má moc
a nikdo mu nemůže říci: "Co to děláš?"
Se zlým, se nesetká, kdo dbá na zákony a přikázání;
kdo je moudrý, v pravý čas pozná, co je dobré." (Kazatel 8,4+5)
Jako mladý kazatel jsem se dostal na místo, kde jsem měl dost velké problémy s jedním členem mého společenství. Vše, co jsem dělal, bylo podle něho špatně. Jen on měl pravdu a já jsem ho měl proto poslechnout...
Nebyl jsem ale sám, kdo měl s tímto mužem problém. Podobně na tom byl i Honza. Všímal jsem si, že někdy ustoupí, a jindy dá zase jasně najevo, že ustupovat nemíní. Zjistil jsem, že tímto jednáním většinou dosáhne zklidnění situace.
Ptal jsem se ho, jak se rozhoduje, kdy ustoupit a kdy naopak zatroubit do boje. "To je jednoduché. Pokud jde o něco zásadního, tak nikdy neustupuji. Pokud ale jde o něco, co podle mne není podstatné, rád nechám toho druhého u toho, že vyhrál."
Tento přístup k životu se mi líbí. Mnohokrát už mi pomohl zvládnout se ctí situace, které se zpočátku jevily jako složité a neřešitelné.
Problém je v tom, jak poznat, kdy bojovat, protože se jedná o zásadní otázku, a kdy je možné se stáhnout a nechat pocítit vítězství druhé straně. Je to něco, co se musím učit celý život. Pokud mi s přibývajícími léty přibývá i moudrost, pak stále častěji "v pravý čas poznám, co je dobré."
V knize Přísloví je spousta myšlenek, které se týkají moudrosti. Mně se obzvlášť líbí to, co můžeme číst ve 3. kapitole této biblické knihy:
"Vždyť Hospodin domlouvá tomu, koho miluje,
jako otec synu, v němž nalezl zalíbení.
Blaze člověku, jenž našel moudrost,
člověku, jenž došel rozumnosti.
Nabýt jí je lepší nežli nabýt stříbra,
její výnos je nad ryzí zlato.
Je drahocennější než perly,
nevyrovnají se jí žádné tvé skvosty.
V její pravici je dlouhověkost,
v její levici bohatství a čest.
Její cesty vedou k blaženosti,
všechny její stezky ku pokoji." (Přísloví 3,12-17)
Často si pletu to dobré a zlé. Nezbývá mi proto nic jiného, než dále prosit Boha, aby mou nerozumnost nahradil svou moudrostí.
