Táta se za války učil povinně němčinu, já měl ve škole zase od čtvrté třídy ruštinu. Důvod byl prostý. Okupanti se nás pokoušeli převychovat k obrazu svému.
Z Judejců byli mezi nimi Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš. Velitel dvořanů jim změnil jména: Danielovi dal jméno Beltšasar, Chananjášovi Šadrak, Míšaelovi Méšak a Azarjášovi Abed-nego. Ale Daniel si předsevzal, že se neposkvrní královskými lahůdkami a vínem, které pil král při svých hodech. (Daniel 1,6-8)
Jména tehdy prozrazovala, v jakého boha člověk věřil. Hebrejsky Daniel znamená „Bůh je můj soudce“, zatímco nové jméno Beltšasar je „Strážce skrytých pokladů boha Bála“.
Babyloňané se Židům pokusili vnutit svou víru. Nová jména jim mají připomínat, komu teď patří. Židovský Bůh je přece zradil, když dopustil, aby byli poraženi.
Daniel se rozhodl této převýchově vzdorovat. Odmítal jídlo zasvěcené babylónským božstvům. Viděl v tom způsob, jak si uchovat nejen svou víru, ale i hrdost na svůj původ.
I my čelíme snaze vychovat z nás „Evropany“. Máme se vzdát tradic i toho, čemu jsme doposud věřili. Je nám nabízena nová „víra“ vznikající v hlavách těch, kteří sní o velké „Evropě“. Příběh Daniela a jeho přátel nás učí, abychom byli obezřetní, když se nás někdo snaží „vykořenit“. I když se při tom vždy hovoří o našem dobru, výsledkem většinou bývá opak.
Bože, pomoz mi čelit snaze vychovat ze mne poslušnou loutku bez tradic a víry. Dej mi, prosím, Danielovu odvahu vzdorovat.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Převýchova ...
