Vyrůstal jsem v křesťanské rodině a tak jsem už od svého dětství slýchal, že první křesťané používali pozdrav "Pán přichází". Vyjadřovali tím svou víru v brzký návrat Ježíše Krista, který slíbil, že až se vrátí, zřídí i na naší Zemi své království.
Pak jsem se naučil číst a dostal svou první Bibli. Poprvé jsem ji četl, abych si udělal trochu představu, o čem vlastně je. A pak, s každým dalším čtením, jsem si stále více začal všímat některých souvislostí, které mi dřív unikali.
Při jednom takovém čtení jsem si všimnul, že apoštolé v úvodu nebo závěru svých dopisů posílají svým čtenářům zvláštní přání. Našel jsem ho ve 13 epištolách a také v obou Petrových dopisech. V tom druhém zní toto přání takto: "Milost a pokoj ať se vám rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána." (2. Petrův 1,2) Protože jsme spolu už prošli Petrův první dopis, tak nás nepřekvapí, že v něm svým čtenářům přeje totéž: "Petr, apoštol Ježíše Krista, vyvoleným... Milost vám a pokoj v hojnosti." (1. Petrův 1,1-2)
Odkud se tento pozdrav vzal? Proč nám pisatelé Nového zákona přejí milost a pokoj? Velice dobře znali Starý zákon a jako Židé byli během svého života mnohokrát u toho, když kněz se vztaženýma rukama prosil Hospodina o požehnání pro Izrael.
Původ tohoto přání proto můžeme hledat v době, kdy Izrael putuje pouští a Bůh ho učí žít životem "božího lidu". Mojžíš tehdy dostal od Hospodina příkaz: "Mluv k Áronovi a jeho synům:
Budete žehnat synům Izraele těmito slovy: »Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.«
Tak vloží mé jméno na Izraelce a já jim požehnám." (Numeri 6,23-27)
Všimli jste si? Je tu zajímavá posloupnost. Když Izrael přijme Boží milost, pak se nad ním může rozjasnit Boží tvář. A pak, omilostněni, mohou přijmout také pokoj od Hospodina. Bůh k nim může obrátit svou tvář bez obav, že se od něho Židé v hrůze a strachu odvrátí.
Křesťané si také navzájem přeji milost a pokoj. Vždy v tomto pořadí. Protože pokoj, skutečný pokoj, se v mém srdci a mém nitru může usadit teprve tehdy, když se přestanu bát Boha a jeho soudu.
Pán Ježíš ve svém kázání dává nabídku svého pokoje i nám: "Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!" (Jan 14,27)
Spousta lidí se domnívá, že pokoj mohou mít jen tehdy, když nemají žádné starosti a problémy. Ale to je omyl. Ježíš nabízí pokoj, který nás naplní právě ve chvíli, kdy máme tisíc důvodů k nepokoji a starostem.
Abych mohl dosáhnout tohoto pokoje, musím se svými problémy přijít k Ježíši. Dát svůj život do jeho rukou a spolehnout se, že mi pomůže se vším, co mne zrovna trápí. Sám Ježíš nás k tomu vybízí: "Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží." (Matouš 11,28-30)
Milost – to je nezasloužený dar. Odpuštění mé hříšné minulosti. Vědomí, že Ježíš za mé hříchy zaplatil na kříži. Díky tomu se nemusím bát Božího soudu a mohu se už teď těšit na Boží království. Milost mi ale také dává odvahu jednat jako Bůh – odpouštět těm, kteří mi ublížili. Taková milost plodí pokoj.
