Spousta lidí považuje víru v Boha za nějakou teoretickou disciplínu. Myslí si, že stačí filozofovat a diskutovat nad složitými otázkami života. David to ale vidí úplně jinak.
Spousta lidí považuje víru v Boha za nějakou teoretickou disciplínu. Myslí si, že stačí filozofovat a diskutovat nad složitými otázkami života. David to ale vidí úplně jinak. Víra je podle něho velice praktická a přítomnost Boha je v životě věřících téměř hmatatelná.
"Pojďte se přesvědčit, jak dobrý je Bůh.
Blaze každému, kdo na něj spoléhá." (Žalm 34,9)
Tato Davidova slova mi připomínají jiný text. Je z knihy proroka Malachiáše. Židé naříkají nad tím, že Bůh neplní svůj smluvní závazek a zadržuje jim požehnání. Hospodin jim ústy proroka vzkazuje: "Jste stiženi kletbou proto, že mě okrádáte, celý ten pronárod! Přinášejte do mých skladů úplné desátky.
Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku." (Malachiáš 3,9-10)
Bůh nás vybízí, abychom to s ním zkusili. Máme si vyzkoušet, jak se žije člověku, který respektuje biblické rady. Teprve pak máme hodnotit.
Díky věřícím rodičům jsem mohl "zkoušet Hospodina" od svého útlého dětství. Nemohu říci, že by mi Bůh dal vždy to, co jsem já považoval za dobré. Mnohokrát mi to nedal a já se na něho v té chvíli zlobil. Pak jsem vždy s odstupem času poznal, že Bůh udělal správně, když mi nedal to, co jsem si přál.
David to vidí podobně a proto pokračuje:
"Vy, kdo v Boha věříte,
chovejte jej v úctě,
nebudete nikdy trpět nedostatkem.
Lvíčata strádají a hladovějí,
ale ti, kdo mají Boha v úctě,
nepostrádají nic dobrého." (Žalm 34,10-11)
David tvrdí, že pokud měl Boha v úctě a respektoval jeho pravidla a řád, tak mu nikdy nechybělo nic dobrého. Taková je jeho zkušenost. Nechce si ji nechat pro sebe. Protože není sobec, tak i nás vyzývá:
"Pojďte děti, dejte na mne,
chci vás vyučovat úctě k Bohu." (Žalm 34,12)
Mít se dobře a mít Boží požehnání, to není něco, co přichází samo od sebe. Své požehnání Bůh vždy podmiňuje. Je výsledkem dodržování smlouvy, kterou chce uzavřít s každým z nás. Mohli bychom tu nyní rozebírat Desatero, které je součástí této smlouvy. David ale těch deset paragrafů shrne do prosté rady:
"Jak si má počínat člověk,
který má rád život a jeho dary?
Ať dává pozor na svůj jazyk,
mluví vždy pravdu a nerozsévá zlo.
Odvrať se od zlého a konej dobro,
usiluj o pokoj, ten vždycky hledej!" (Žalm 34,13-15)
Křesťanství není v první řadě o vysedávání v kostelní lavici. Ježíš nás chce zbavit všeho, co nám brání prožívat spokojený a šťastný život. Nedělá to ale násilím. Čeká, až mu to dovolíme. Pokud máme rádi svůj "život a jeho dary", pak bychom se svým svolením neměli dlouho čekat. Čím dřív to uděláme, tím lépe pro nás. Díky Ježíši se naučíme rozeznávat dobro od zla i vychutnávat vše dobré, co dostáváme od našeho Pána. Poznáme také, "jak dobrý je Bůh".
