Andrej Babiš by mne dnes po ránu možná i rozesmál, kdyby se při tom nesnažil tvářit, jako že to myslí vážně.
V článku s nadpisem „Babiš osloví voliče dopisem, zúčastní se talk show i televizních debat“ nejdříve sděluje, že „debaty jsou na to, aby se kandidáti představili. Ty kandidáty pořádně nikdo nezná. Nikdo neví, jak by se zachovali, jestli jsou pracovití, jak budou reagovat.“
Pravdu má v tom, že jeho už jsme měli možnost poznat. Pracovitý, to on skutečně je. Svědčí o tom jeho 75 % absence na jeho současném pracovišti.
A jak bude reagovat, pokud se stane prezidentem? To už také víme. Jako taková ta korouhvička, která se otáčí podle vanutí posledního průzkumu veřejného mínění.
Mohlo by se zdát, že v jeho případě jsou tedy televizní debaty zbytečné. Jeho, na rozdíl od těch ostatních neznámých kandidujících nul, přece všichni znají. Přesto nakonec překvapivě prohlásil: „Do debaty půjdu příští rok, určitě se nikoho nebojím.“
Tak o tom, že se nikoho v debatách nebojí, se dá pochybovat. I děti na ZŠ, kde se s AB natáčel pořad „K tabuli“, si všimly změny jeho chování. Na začátku vystupoval sebejistě. Jakmile došlo na kvízové otázky, které nedostal předem, začal pomalu od dětí couvat a „vzdalovat“ se. Tím prozradil, že se těmi malými žáky ZŠ cítil ohrožen.
Přemýšlím, do jakých televizních debat by mohl jít bez obavy, že se ještě více ztrapní. Možná mu někde umožní jen takový nezávazný „pokec“ s jeho voličem Milošem Zemanem. Případně debatu s voliči ANO, kteří mu předem napíší své otázky, nejlépe i s odpověďmi. Nebo by se mohl on ptát voličů, co by si od něho představovali, pokud by byl zvolen prezidentem.
V takovém případě by snad nemusel mít tak velký strach ze své slabší stránky, kterou na sebe sám prozradil. V dnešním článku na iDNES.cz stojí: „Jeho slabou stránkou je podle něj občasná výbušnost v debatách nebo to, že občas rychleji mluví, než myslí.“
Andrej Babiš nám prostřednictvím iDNES sděluje, že se rozhodl každému z nás poslat dopis. I když to možná ani nebude dopis, protože jak on sám říká, „je to smlouva s občany de facto.“ Jenže já s ním žádnou smlouvu uzavírat nehodlám. V roce 2014 se zapřísahal, že nikdy nebude kandidovat na prezidenta, protože by ho to nebavilo. A ejhle ten veletoč. Kandiduje, protože prozřel a zjistil, že by ho to prezidentování náramně bavilo.
V diskuzi pod zmíněným ranním článkem jsem objevil vzkaz: „Letáky a dopisy A.B. prosím nevhazovat.“ Měl jsem chuť těch pár slov vytisknout a nalepit na naši schránku. Je mi ale líto naší pošťačky, které bych tím přidal zbytečnou práci. Tu totiž také znám a vím, že je skutečně pracovitá a poctivá. Až objevím avizovaný dopis A. B. ve schránce, skončí nerozlepená obálka v kontejneru na papír.
Zatímco poslanecká sněmovna se bez pracovitého AB obejde a nikdo by si jeho absence, nebýt novinářů, ani nevšiml, pokud by měla stejnou pracovní morálku naše pošťačka, zjistili bychom to velice rychle.
Závěrem otázka pro 30% spoluobčanů, voličů Andreje Babiše: "Opravdu chcete mít prezidenta, kterému se smějí už i vaše malé děti a vnoučata?"
