Král David se mnohokrát v životě dostal do situací, kdy nevěděl jak dál. Občas se mu všechny možnosti, které měl, zdály špatné. Ve své písni zpívá o tom, co v takových chvílích dělal.
"Hospodine, ukaž mi svou cestu, veď mě rovnou stezkou navzdory těm, kdo proti mně sočí. Nevydávej mě zvůli mých protivníků! Zvedli se proti mně křiví svědkové, i ten, z něhož násilí čiší.
Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotivost v zemi živých!
Naději slož v Hospodina. Buď rozhodný, buď udatného srdce, naději slož v Hospodina!" (Žalm 27,11-14)
Cestou k moři jsem se dostal do prekérní situace. Přijel jsem na křižovatku, před kterou nebyl žádný ukazatel ani značka. V mapě, kterou jsem měl s sebou, tahle křižovatka vůbec nebyla. Po chvíli váhání a modliteb jsem se nakonec rozhodl jet dál cestou vpravo. Přestože jsem se za své rozhodnutí modlil, jistý jsem si nebyl. Uklidnil jsem se až po několika kilometrech, když jsem přijel do vesnice, jejíž jméno jsem měl zapsáno ve svém popisu trasy.
Každý z nás se občas na své duchovní pouti dostává do situace, kdy neví, jak dál. Stojí na křižovatce a chybí mu ukazatel. Co v takové chvíli dělat? Jak poznat, kterým směrem se dát? David nás ve svém Žalmu vyzývá, abychom se spolehnuli na Hospodina.
V takové situaci máme volat k Bohu a prosit ho o moudrost a vedení. Když nám pak ukáže, kterým směrem bychom měli jít, tak ho máme poslechnout.
Stává se, že stojíme před rozcestím a víme, kterým směrem bychom se měli dát. Ale ta druhá cesta se nám jeví pohodlnější. Není to nic nového. Podobný problém řešil už Jozue se svým lidem. Obrátil se na ně s následující výzvou: „Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu." (Jozue 24,15)
Tato výzva platí i pro tebe. Neboj se sloužit Hospodinu, který tě chce vést i dnešním dnem.
