Co vás napadne, když vám ve frontě na pokladnu v supermarketu začne vyzvánět mobil? Máte radost nebo raději necháte mobil vyzvánět, abyste neodkrývali své soukromí před tolika svědky?
Díky mobilním telefonům nás kdykoliv může kdokoliv zastihnout téměř na jakémkoliv místě. Žijeme na té části planety, kde je celkem blahobyt, a tak nám mobily vyzvání ve vlaku, v obchodech i na ulici. Často, aniž bychom chtěli, pak slyšíme část dialogů úplně cizích lidí.
Občas si všímám obličejů těch, kterým zazvoní mobil. Je zvláštní, jak širokou paletu různých výrazů, ksichtíků a grimas při tom dokážou ztvárnit.
Většinou není problém poznat, v jakém duchu budou první slova, která volaný řekne. Když se tvář po zjištění kdo volá rozzáří, většinou pak slyším: "Miláčku", "broučku" nebo "koťátko..." Naopak, zakabonění tváře napovídá, že se ozve strohé: "No, prosím..." Služební hovory, zvláště obchodníků a bankéřů zase prozradí profesionální úsměv, který se na tváří objeví ještě dřív, než zazní první zdvořilostní fráze.
Napadlo mne, že by se takto dal dělat malý, ale pravdivý test, který by prozradil, co si o mně někdo myslí. Pokud by stál kousek ode mne a netušil, že ho vidím, stačilo by jen sledovat, jak zareagují jeho obličejové svaly, když na displeji uvidí mé jméno.
Minulý týden přede mou stály ve frontě na pokladnu dvě dámy a živě se bavily. V tom jedné z nich zazvonil mobil. Když zjistila, kdo ji volá, ozvalo se: "Co zas ten blbeček otravuje..." Pak nahodila slaďoučký usměv a pronesla: "Miláčku, to jsem ráda že voláš. Co potřebuješ?"
Možná si ani neuvědomíme, kolik toho na nás prozradí naše tvář, když nám zazvoní telefon. Když jsem se tak jednou díval na lidi, kteří měli mobil u ucha a usmíval jsem se nad jejich výrazy, najednou mi došlo, že se vlastně dívám do zrcadla. Protože i mně občas zazvoní mobil a já...
