Ale Bůh mu řekl: „Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?“ Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem. (Lukáš 12,20+21)
Po varování před chamtivostí přidává Ježíš ještě jeden příběh pro ty, kdo neví, co to chamtivost je. Vypráví příběh boháče, který během sklizně zjišťuje, že už má všechny stodoly plné.
Přemýšlí nad tím, jak vyřešit problém s úžasnou úrodou a dostává nápad: „Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.“ (Lukáš 12,18+19)
Jeho nápad zní celkem logicky. Úrodu uloží ve stodolách a bude mít vystaráno až do konce života. Konečně může přestat pracovat. Už se nemusí starat a trápit nad tím, co bude zítra. Začne si užívat. Jeho život teď bude jedna velká hostina, která skončí až v okamžiku jeho smrti.
Stvořitel tohoto chamtivého boháče nazývá bláznem. Proč? Protože Bůh na rozdíl od tohoto skrblíka ví, že jeho život brzy skončí a plné stodoly mu nebudou k ničemu. Smrt stírá rozdíl mezi bohatým a chudým. V hrobě je úplně jedno, kolik jsem toho získal, když jsem ještě žil, a kolik toho po mně zůstalo.
Problémem tohoto chamtivce bylo to, že nebyl „bohatý před Bohem“. Bohatství není hřích. Hříchem se stává, když ho začnu užívat jen pro sebe. Pokud mi Bůh dává víc než potřebuji, předpokládá, že se podělím s někým, kdo to potřebuje. „Bohatý před Bohem“ jsem, když se o své bohatství dělím. Projevuji tím svou vděčnost, ale i důvěru, že mi Stvořitel požehná i zítra.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
