Dnes se ještě jednou zastavíme u Lukášova vyprávění o tom, jak Ježíš mezi své žáky povolal celníka Leviho, který byl díky svému řemeslu ostatními považován za kolaboranta a zrádce.
Přečtěme si celé vyprávění, tentokrát i s Ježíšovou odpovědí na to, jak se může radovat v domě výběrčího daní: Pak vyšel a spatřil celníka jménem Levi, jak sedí v celnici, a řekl mu: "Pojď za mnou."
Levi nechal všechno, vstal a šel za ním. A ve svém domě mu připravil velikou hostinu. Bylo tam množství celníků a jiných, kteří s ním stolovali.
Ale farizeové a jejich zákoníci reptali a řekli jeho učedníkům: "Jak to, že jíte s celníky a hříšníky?"
Ježíš jim odpověděl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky."
Oni mu řekli: "Učedníci Janovi se často postí a konají modlitby, stejně tak i učedníci farizeů; tvoji však jedí a pijí."
Ježíš jim řekl: "Můžete chtít, aby se hosté na svatbě postili, když je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom, v těch dnech, se budou postit." (Luk.5,27-35)
Vzpomínám na dobu, kdy jsem neměl rád termín "evangelium", který se do češtiny překládá jako "radostná zpráva". Bylo to v období, kdy jsem se často setkával s křesťany, kteří hlásali, že už není čas na nějaké životní radovánky, protože nastala doba konce, a proto se musíme cvičit v asketickém způsobu života, který nám pomůže přežít všechny hrůzy, které přinese závěr světových dějin.
Trvalo mi dost dlouho, než jsem se vymanil z jejich nepříjemného vlivu. Pomohla mi v tom slova apoštola Pavla, který v dopise do Tesaloniky píše: "Stále se radujte, v modlitbách neustávejte." (1. Tesalonickým 5,16+17)
Čím mne tento text tak zaujal? Pavel tu dává do souvislosti radost a modlitbu. To je něco, čeho jsem si dřív nevšiml. Proto jsem na nějaký čas uvěřil lidem, kteří mne vedli k potřebě neustálé zbožnosti v duchu askeze a posvátného smutku nad tím, co čeká tento svět.
Pavel ale píše, že se mám radovat i při modlitbě a nebo, pokud se na to podívám opačně, že mi modlitba má pomáhat, abych se dokázal neustále radovat. To bylo překvapivé zjištění, kterým začalo mé "znovuobjevování" ducha radosti v celé Bibli. Najednou jsem znovu vnímal texty, které jasně hovoří o tom, že vztah s Ježíšem mne naučí vidět naději i tam, kde bych bez něho propadal beznaději.
Také Ježíš hovoří o tom, že mám využít každou příležitost k tomu, abych se radoval ze spasení. Používá při tom obraz svatby. Během ní se mají hosté radovat. Nemají se trápit tím, co bude zítra nebo za dvacet let. Svatba je čas radostného hodování.
Ježíš si přeje, abych se naučil radovat, když k tomu mám důvod. Nemá cenu plakat nad něčím, co ještě nenastalo. A i když mám zrovna problém, tak se mohu radovat z toho, že na jeho řešení nejsem sám. Mohu Bohu radostně děkovat za jeho ochotu vzít můj život do svých rukou. Neexistuje větší důvod k radosti, než toto vědomí Boží přítomnosti v mém životě. Proto se chci i dnes radovat. Můj Bůh o mně ví a je tu se mnou.
