Řekl mu: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.“ Ježíš mu řekl: „Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš.“ (Lukáš 22,33+34)
„Petře, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“ (Lukáš 22,32)
Ta slova se Petra velice dotkla. Místo aby poděkoval za Mistrův zájem, cítí se uražen a znovu se vytahuje. Tvrdí, že je ochotný pro svého Mistra i zemřít, a sám tomu také i věří.
Když tuto situaci popisuje Matouš, tak doplní i Petrovu reakci. Ten Ježíši tvrdí: "I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě." (Matouš 26,35) Ano, Petr byl takový. Myslel si, že je nejlepší ze všech žáků svého Mistra. Při čtení Petrova vychloubání jsem mu měl chuť říci: „Prosím tě, podívej se raději, jak jednáš. Vzpomeň si, jak ses bál, když jsi šel za Ježíšem po vodě a začal jsi tonout, nebo když byla bouře a loď nabírala vodu, byl jsi stejně zoufalý jako ostatní! Kdybys raději mlčel. Vždyť ty tu teď z Ježíše děláš lháře! Uvědomuješ si to?“
Lehce se soudí ti druzí. Dřív než odsoudíme Petra, raději ještě jednou nahlédněme do Matoušova evangelia. Ten, jako jeden z Petrových kolegů, pokorně přiznává: „Podobně mluvili všichni učedníci.“ (Matouš 26,35) Petr nebyl lepší než druzí, ale nebyl ani horší. Vlastně na tom byli všichni úplně stejně.
Když tak nad tím přemýšlím, docházím k závěru, že se tomu Petrovi často podobám. Také mám někdy pocit, že jsem lepší než lidé kolem mne. Ještěže Ježíš čas od času dovolí, abych se dostal do situace, kdy ho zapřu i já. To se pak na pár dnů zklidním a chvíli pak místo problémů druhých raději uvažuji o tom, co trápí mne. Ještěže Ježíš prosí i za mne.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
