Občas se dostávám do situace, kdy se po mně chce, abych splnil „příkaz“. V takových chvílích mne zajímá, kdo se staví do pozice toho, kdo má právo rozkazovat.
Obrátil jsem se, abych viděl, kdo se mnou mluví. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů; uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás. (Zjevení 1,12-13)
Také Jan dostává příkaz. Slyší majestátný hlas, který mu přikazuje, aby zaznamenal vše, co uvidí. I on chce vědět, kdo mu rozkazuje, a proto se obrací směrem, odkud ten hlas přichází.
Otočí se a najednou se mu málem zastaví srdce. Vidí svého přítele – Ježíše. Poznává jej, ale přitom si uvědomuje tu proměnu svého Mistra. Má na sobě roucho velekněze a z jeho tváře vyzařuje ohromná energie a moc.
Není jedno, komu naslouchám a koho poslouchám. Pokud se ohlédnu nazpět, vybavují se mi situace, kdy jsem si způsobil zbytečné problémy jen proto, že jsem poslechl rady lidí, kteří tomu, co říkali, vůbec nerozuměli, nebo mi záměrně radili špatně. Buď kvůli vlastnímu prospěchu, nebo jen proto, že měli radost z toho, když mohli ublížit někomu druhému.
„Kdo to ke mně mluví?“ Prostá otázka. Pokud si ji občas položím, může mne ochránit před spoustou zbytečných problémů.
Pane Ježíši, není jedno, komu naslouchám. Pokud ke mně hovoříš Ty, pak chci být stejně pozorný a poslušný, jako Jan.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Budoucnost v sedmi etapách
