Kdo si na mne vzpomene?

        Šalomoun při svém hledání smyslu života porovnává starého hloupého krále s chudým mladíkem a dojde k závěru, že chudý chlapec je na tom lépe než bohatý stařec.

        Hloupost toho starého panovníka je v tom, že si nechce nechat poradit. Proto ho na trůnu může dokonce vystřídat i mladík, kterého právě propustili z vězení. Stačí, aby si dokázal získat popularitu a pak toho starého krále sesadil a sám usedl na jeho trůn.

        Pak dodá slova, která platí na každého panovníka, bez ohledu na to, zda je moudrý, oblíbený mladík nebo starý, ješitný hlupák. I o tom nejúspěšnějším a nejpopulárnějším vládci bude jednou platit:
"Bezpočet byl těch, kterým vládnul,
   ovšem další generace se z toho radovat nebudou.
   I to je marnost a honba za větrem." (Kazatel 4,16)

        Před časem se redaktoři České televize ptali na ulici kolemjdoucích mladých lidí, kdo byl prvním československým prezidentem. Většina to nevěděla. Přece jen nám Tomáš Garrigue Masaryk vládl už v minulém století a vlastně i tisíciletí.

        Občas přemýšlím, kolik mladých lidí by si dnes dokázalo vzpomenout, jak se jmenoval první český prezident, od jehož smrti tak moc let ještě neuplynulo. Mám obavy, že ani v tomto případě by to nevěděla většina.

        Každá země potřebuje někoho, kdo by jí vládl. Země bez panovníka je jako loď bez kormidla. Proto je "starý, hloupý král" horší než přírodní katastrofa.

        Není ani pravda, že křesťan nemůže být politikem. Třeba takový Daniel věnoval politice celý svůj profesní život. Ten, kdo chce vstoupit do politiky by ale neměl zapomínat, že ani panování se nesmí stát smyslem života politika.

        Stačí se podívat na pár posledních premiérů naší české země. Většina z nich se nechala politikou a touhou po moci tak pohltit, že se jim rozpadlo manželství i rodina. Přišli o to nejcennější, co měli. Co za to získali? Možná krátké období, kdy si mohli namlouvat, že jsou slavní a mají ve svých rukou moc.

        Šalomoun říká, že i kdyby byl král sebemoudřejší, "další generace se z toho radovat nebudou". Pokud chceme těmto slovům porozumět, podívejme se do dějin Izraele. Jen málo králů dodržovalo principy a zákony, které Bůh prostřednictvím Mojžíše dal Židům. Přitom právě respekt vůči Božím normám byl podmínkou pro Boží ochranu a požehnání.

        Čas od času se vyskytl král, který s pomocí božího proroka provedl náboženskou reformu a národ mohl opět zakusit období rozkvětu. Smutné je, že hned další panovník, většinou králův syn, vše vrátil do starých kolejí.

        Pokud hledám smysl života v politice, možná budu mít nějaký čas pocit, že jsem konečně našel to, co jsem hledal, avšak nechám-li si poradit Šalomounem, který byl také panovníkem, tak se mi politika nikdy nestane tím nejdůležitějším prvkem mého života. Protože i o ní Šalomoun prohlásí: "I to je marnost a honba za větrem."

        Moudrý politik ví, že i v době své největší slávy je jenom člověk. Jeho sláva jednou skončí a pak si na něho vzpomene jen málokdo. Dá si pozor, aby se politika nestala tím nejdůležitějším, co v životě má.