Každou chvíli probíhá nějaká anketa, díky které se má svět dovědět, kdo je „největší“. Někomu medaili dáme, jiný ji, protože nám třeba není sympatický, nedostane.
V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou: „Kdo je vlastně největší v království nebeském?“
Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském.“ (Matouš 18,1-4)
Ježíšovi učedníci mají velký problém. Všichni jsou přesvědčeni o tom, že se z jejich Mistra už brzy stane král. Teď se přou o to, kdo z nich dostane tu nejdůležitější funkci.
Podobná situace se odehrává v naší společnosti často. Po sametové revoluci se do té doby jednotné Občanské fórum rozpadlo ve chvíli, kdy se měla rozdělovat „korýtka“.
Ono je to asi normální, že každý z nás touží po tom, aby byl významným a váženým člověkem. Toužíme, aby na nás spočinulo alespoň pár paprsků slávy. Mnoho lidí se dokonce ztrapní, jen aby se na chvíli ocitli před kamerami...
Touhu po slávě probouzí pýcha. Ježíš mi proto připomíná pokoru a přeje si, abych pochopil, že přátelství je víc než lidská popularita. To si mám připomínat vždy, když mám tendenci pošilhávat po slávě a pozornosti médií.
Bože, moje ješitnost se mi snaží namluvit, že bych se měl snažit být „největší“. Díky za malé děti, které mi ukazují, jak jsem bláhový, pokud se nechám ovládat touto touhou.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Zatím o tom pomlčte ...
