Vzpomínám, jak jsme se jednou s kamarády bavili, s jakou výplatou bychom dokázali žít bez toho, že by bylo nutné přemýšlet o každé utracené koruně. Většina z nás došla k číslu, které znamenalo dvojnásobek mzdy, kterou jsme tehdy měli.
Od té doby jsem se k podobné úvaze už několikrát vrátil. Opravdu by mi dvojnásobná mzda stačila k tomu, abych si mohl dovolit žít bez pravidelné kontroly rodinného účetnictví? Už by se mi nestalo, že skončím v mínusu?
Dnes už si to nemyslím. Život mne naučil, že s jídlem roste chuť. Málokdo je dnes spokojený s tím, co dostává na výplatní pásce. I když někomu zvýší zaměstnavatel plat, určitě si dokáže představit i další, a možná ještě větší, nárůst svého platu.
Podívejme se, co na toto téma říká Šalomoun:
"Kdo miluje peníze, nikdy se jich nenasytí,
kdo chce být bohatý, nikdy nebude mít dost.
Také toto je marnost." (Kazatel 5,9)
Ten, kdo si myslí, že bude šťastný, až dosáhne na takovou životní úroveň, jakou si vysnil, prožije zklamání. Ono totiž ten, kdo hledá štěstí v bohatství, nebude mít nikdy dost.
Platí to pro nás, kteří dostáváme běžnou českou výplatu, stejně tak to ale platí i pro nejbohatší obyvatele naší planety. Tak, jako si umím představit já, že bych měl dvojnásobek, si to umí představit i miliardář. I on má své sny. Možná se touží v žebříčku nejbohatších lidí světa dostat o stupínek výš a sní o tom, že jednou bude na samotném vrcholu.
Několik století po sepsání knihy Kazatel píše apoštol Pavel dopis svému příteli Timoteovi. Navazuje v něm na Šalomounova slova. Timoteovi radí: "Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím.
Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby.
Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení.
Ty však se tomu jako Boží člověk vyhýbej! Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost." (1. Timoteovi 6,8-11)
Bohatství není zárukou štěstí. Pavel dokonce tvrdí, že láska k penězům je "kořenem všeho toho zla". To jsou dost silná slova. Mnozí z nich dokonce vyvozují, že je hřích být bohatý. Nic takového neříká Pavel ani Šalomoun. Jen varují před jedním nebezpečím – láskou k penězům. K touze hodnotit svou cenu podle toho, kolik zlaťáků mám uloženo ve své truhle.
Bohatství není zárukou štěstí. Znám ale pár bohatých lidí, kteří šťastní jsou. Neradují se z toho, kolik mají na účtu, šťastnými je dělá vědomí, že jejich peníze pomáhají lidem, kteří na rozdíl od nich často nemají ani na ty základní životní potřeby.
Peníze ještě žádného boháče nenasytily. Hledat naplnění životní prázdnoty v bohatství je podle Šalomouna marnost. Štěstí mohou peníze bohatých přinášet jen tehdy, když sytí hladové, oblékají nahé a pomáhají léčit nemocné.
