V Bibli jsou místa, která většinou nečtu s velkým nadšením. Třeba rodokmeny a nebo statistiky či výčet míst a tábořišť, kterými Židé prošli během svého putování do zaslíbené země. Když na taková místa narazím, těším se, že až jimi projdu, přijde zase nějaký zajímavý příběh.
Někdy se ale zajímavé příběhy skrývají právě za rodokmeny nebo statistikami. Na jeden takový text jsem narazil včera: "Dvanáctý pro dvanáctý měsíc byl Cheldaj Netófský z Otníela; jeho oddíl měl dvacet čtyři tisíce mužů." (1.Paralipomenon 27,15)
Nejdřív jsem tento text jen tak zběžně přelétl očima a chtěl číst dál. Pak jsem se k němu vrátil. Uvědomil jsem si, jak byl David moudrý vladař. Izrael neměl stálou armádu. Když byl napaden, kmen, na jehož území vtrhl nepřítel, svolal ostatní kmeny na pomoc.
Tento systém byl ale zdlouhavý a neúčinný, zvláště proti menším hordám, které chtěly jen přepadnout nějaké město, vydrancovat ho a pak se zase stáhnout zpět do své země.
David zvolí dvanáct vojevůdců a každý z nich má jeden měsíc v roce službu se svým oddílem. Každý oddíl měl 24 tisíc bojeschopných mužů. V době, kdy na velitele a jeho oddíl připadla pravidelná měsíční služba, chránil hranice i klid uvnitř země. Pokud zemi napadlo větší vojsko, na které by jeden oddíl sám nestačil, mohl jeho velitel povolat další posily.
Celkem měl David k dispozici 488 tisíc vojáků. Ti se ale mohli jedenáct měsíců věnovat své obživě a rodině, a pokud byl mír, tak sloužili jen jeden měsíc v roce.
Smyslem tohoto důmyslného Davidova uspořádání státní správy nebyla jen obrana Izraele, ale také začlenění každého schopného obyvatele do systému vzájemné služby. Pokud všichni plnili své úkoly, mohli žít nejen v míru, ale také na vysoké životní úrovni. Každý Žid věděl, kde je jeho místo a jakým způsobem může být užitečný.
Nakonec jsem díky tomuto krátkému textu z 1.knihy Paralipomenon začal přemýšlet nad tím, kde je v dnešní společnosti mé místo a jak mohu být užitečný lidem, se kterými se setkávám.
Pane Bože, děkuji Ti za to, že mám zdravé nohy i ruce a díky tomu mohu pomáhat tam, kde je potřeba něco udělat. Děkuji Ti, že mám v pořádku hlavu a mohu posloužit tam, kde stačí slovo. Požehnej mé ruce, nohy, hlavu i ústa, abych mohl být platným členem společnosti, ve které žiju.
