V listopadu 1989 jsem byl v Praze. Když jsem se vrátil domů, ptali se mne sousedi, zda Svobodná Evropa nelže, když ve zprávách informuje o tom, že v Praze začala revoluce. Odpovídal jsem, že nevím, co hlásili na Svobodné Evropě, ale vím, že na Václaváku naslouchal Václavu Havlovi tak velký dav lidí, jaký jsem předtím nikdy neviděl.
Také Petr byl očitým svědkem revoluce. Ne proti komunistům, ale proti hříchu. Mnohokrát se odvolává na to, že vše, o čem píše, viděl a slyšel: "Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové jeho velebnosti.
On přijal od Boha Otce čest i slávu, když k němu ze svrchované slávy zazněl hlas: Toto jest můj milovaný Syn, v něm jsem nalezl zalíbení.
A tento hlas, který vyšel z nebe, jsme my slyšeli, když jsme s ním byli na svaté hoře. Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci." (2. Petrův 1,16-19)
Petr byl u toho, když Ježíš činil zázraky. Viděl umřít svého mistra na kříži. Stal se svědkem toho, když se později vzkříšený Ježíš setkával se svými žáky ještě dalších čtyřicet dnů, až do chvíle, kdy se před jejich zraky vydal na vesmírnou cestu ke svému nebeskému otci.
V závěru Matoušova evangelia je překvapivá zpráva o tom, jak probíhalo poslední setkání s Ježíšem: "Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali." (Matouš 28,17) Někteří z těch, kteří viděli vzkříšeného Ježíše, pochybovali o tom, zda vidí správně. Možná si mysleli, že vidí přelud, nebo že podlehli davové halucinaci.
Petr ale píše, že to nebyl přelud ani halucinace. Byl to jeho Mistr a Pán, kterému se rozhodl dát svůj život. Díky Ježíši poznal Petr Hospodina v úplně jiném světle, než jak mu ho představovali židovští duchovní vůdcové. Nebeský otec Ježíše Krista byl Bohem lásky, milosti a odpuštění. Byl to ale také Bůh, který dává sílu k proměně.
Apoštol Petr Ježíše opustil ve chvíli, kdy nejvíc potřeboval jeho podporu. Zradil svého Pána. Ježíš si to ale s Petrem po svém vzkříšení všechno vyříkal, a také mu odpustil. Petr pak začal prožívat proměnu svého myšlení, emocí i svých skutků. Až do své smrti zažíval proměňující Boží moc, jejímž výsledkem je celoživotní proces tzv. posvěcení nebo posvěcování.
Dnes už Petrovo očité svědectví mnoha lidem nestačí, protože, Bibli podle nich mohl napsat kdokoliv, a tak je její svědectví možné zpochybnit. Tito lidé potřebují jiné svědectví. Potřebují sami na vlastní oči vidět, co Kristus dělá dnes. Potřebují vidět proměnu v životech křesťanů, které znají. Proměnu v životech lidí, kteří dovolí Ježíši, aby je proměňoval stejnou mocí, jakou proměňoval Patra, Jakuba, Jana a další učedníky, i miliony křesťanů v průběhu dvou tisíc let křesťanských dějin.
Nechceš být jedním z nich? Já ano.
