Na naší politické scéně těžko najdeme politika, který tak výrazně rozděluje společnost, jako Jiří Paroubek. Předseda ČSSD není zrovna má krevní skupina, přesto mu nemohu upřít zvláštní charisma, díky kterému dokáže trvale zvyšovat tep i tlak všem svým ctitelům i odpůrcům.
Svou inteligencí se může jen stěží vyrovnat třeba Miloši Zemanovi nebo Václavu Klausovi. Ale charisma se neměří podle IQ. Charisma je schopnost dostat lidi tam, kde je chcete mít.
K Jiřímu Paroubkovi byly v tomto ohledu mezi našimi současnými politiky sudičky asi nejštědřejší. V roce 2008 oznámil svůj plán stát se nástupcem Václava Klause na hradě. Většina národa se mu tehdy smála a klepala si na čelo. Dnes už mnohé z nich smích přešel.
Předseda ČSSD jde za svým cílem a nevadí, že mu skoro polovina národa nemůže přijít na jméno. Obklopil se odborníky na marketing, kteří mu připravili strategii jeho cesty na hrad. Nechal si vypracovat průzkumy veřejného mínění, aby zjistil, co chtějí slyšet právě ti jeho voliči. Dlouhodobě vsází na závist, kritiku a touhu po falešné solidaritě. To jsou emoce, které vždy fungovaly.
Ví, že je dostatek lidí, kteří mu věří, když říká, že i bez práce mohou mít koláče. Nechává je snít o tom, že až spolu vyhrají volby, budou “pečení holubi létat do huby.“
Politika dnes v mnohém nahrazuje náboženství. Politické strany fungují na stejné bázi, jako sekty. Potřebují k tomu charismatického vůdce, média pomáhající vymývat mozek správným voličům a slib něčeho krásného, čeho se lidé dočkají už zítra nebo nejpozději pozítří...
V současné době tuto strategii dotáhli nejdál sociální demokraté. Ostatní strany jim mohou jen tiše závidět. Proto je Jiří Paroubek tam, kde je. Vyzařuje z něj sebevědomí a možná tomu, co stále dokola slibuje, už uvěřil i on sám. Proto se netrápí tím, že ho velká část národa nemůže ani cítit. Věří, že ještě víc bude těch, kteří se ho časem naučí milovat a uctívat.
Naučil se v lidech posilovat závist vůči těm, kdo mají víc. Snaží se nás přesvědčit, že budeme prvním státem světa, kde bude možné žít na dluh na věčné časy. Drží se zásady, že stokrát opakovaná lež se nakonec stane pravdou a my uvěříme, že po volbách najde v prázdné státní kase dostatek peněz k tomu, aby si každý, bez ohledu na to, zda bude mít práci či ne, mohl žít stejně dobře, jako on.
Nezáleží na tom, zda Jiřího Paroubka nesnášíte nebo patříte do jeho fanklubu. Jedno mu nelze upřít. Má své zvláštní charisma a je si toho dobře vědom. Ví co chce – chce být prezidentem. Touží po hradě tak silně, že se pro splnění svého cíle spojí s kýmkoliv, klidně i s marťany.
Splní si Jiří Paroubek svůj sen? Stane se prezidentem? To ukáže budoucnost. Ať už to dopadne jakkoli, historie nás učí, že není třeba propadat panice. Už Josef Václav Sládek ve své slavné básni napsal: "Byli jsme a budem, jak jsme byli dosud, ranami a trudem nezlomí nás osud..."
Je jedno, zda Jiřího Parobka milujeme nebo ho nemůžeme ani cítit.
Jen se kvůli němu nazčněme doma hádat s manželkou a ani kvůli tomu nepřestaňme mluvit se sousedem, který to vidí opačně. Protože to by teprve byla ta skutečná prohra.
