Co vše potřebuji udělat, když chci získat věčný život? Co musím udělat pro to, abych mohl ve svém srdci cítit jistotu Božího přijetí? Mohu se už dnes těšit na život v Božím království, kde už nebude zlo, pláč, smrt a loučení?
Apoštol Pavel nám dává možnost si vybrat ze dvou možností:
Mojžíš píše o spravedlnosti, založené na zákoně: "Člověk, který tak jedná, bude živ."
Avšak spravedlnost založená na víře mluví takto: "Nezabývej se myšlenkou: kdo vystoupí na nebe?" - aby Krista přivedl dolů – "ani neříkej: kdo sestoupí do propasti?" - aby Krista vyvedl z říše mrtvých.
Co však praví? "Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci"; je to slovo víry, které zvěstujeme.
Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen." (Římanům 10,5-9)
Tou první možností je spoléhat na svou vlastní svatost a dokonalost při dodržování Božího zákona. Tak se o to pokoušeli Židé v Pavlově době.
Jeden takový věřící, který spoléhal na vlastní skutky, kdysi oslovil i Ježíše: "Mistře, co dobrého mám udělat, abych získal věčný život?" (Matouš 19,26) Ptá se v souvislosti s dokonalostí, o které před tím Ježíš diskutoval se znalci zákona.
Ježíš se ho ptá, jak je na tom s dodržováním zákona a doví se, že Desatero mladý muž dodržuje už od svého dětství. Že by se Mesiáš sešel s prvním dokonalým člověkem na naší planetě? Udělá malý test: "Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne." (Matouš 19,21)
Jak to dopadlo? Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku. (Matouš 19,22) Zdánlivá dokonalost se najednou vytrácí jak pára nad hrncem. Ale to by nás nemělo překvapit, protože z otázky, kterou tento bohatý muž položil Ježíši vyplývá, že mu dodržování zákona nepřineslo vnitřní jistotu spasení a pokoj v srdci.
Druhou možnost popisuje Pavel slovy: "Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen."
Co má Pavel na mysli, když říká "vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána"? My už dnes nemáme nad sebou "pány". Ale máme vedoucí, šéfy, mistry nebo předáky.
Vzpomínám na dobu, kdy jsem se učil nástrojařem. Dostal jsem mistra, který měl za úkol mi ukázat a předat zkušenosti s tímto řemeslem. Začali jsme pilníkem a skončili na horizontální brusce. Vždy, když jsem měl něco dělat, tak mi dal podrobné instrukce a pak očekával, že je budu respektovat.
Občas jsem si myslel, že bych dokázal pracovat rychleji, kdybych se nezdržoval všemi těmi zásadami, které mi vštěpoval. Jednou jsem to zkusil a málem mne to stálo život. Praskl brusný kotouč a jeho části jen o chlup minuly mou hlavu. Od té doby jsem ho poslouchal na slovo. Poznal jsem totiž, že mi radí dobře.
Tak si představuji to, co Pavel popisuje jako "vyznání ústy". Myslím, že podobně vyznělo i vyznání Tomáše, který po setkání se vzkříšeným Ježíšem obdivně volá: "Můj Pán a můj Bůh." (Jan 20,28) Ježíš je můj Pán. Je tím nejlepším mistrem mého života a já ho chci poslouchat. Na slovo.
