Narodil jsem se v rodině adventistického kazatele a díky tomu jsem měl zajímavé dětství i dospívání. V deváté třídě jsem si podal přihlášku na stavební průmyslovku. Nepřijali mne. Oficiálně kvůli mému prospěchu. To ale nebyla pravda, protože kamarád, který dělal přijímací zkoušky se mnou, se dostal, i když v jednom předmětu zkoušku opakoval a měl horší průměr než já. Všichni jsme věděli, že důvodem mého nepřijetí je tátovo povolání.
Od dětství vnímám, že na tomto světě nemáme všichni stejné podmínky a šance. Každý z nás startuje z jiné mety. Je to, jako bychom chtěli pořádat závod ve sprintu a přitom by někteří závodníci běželi pět metrů, další dvacet a ty poslední bychom nechali běžet maratón. Tak vypadá světská spravedlnost.
Jak je to s našimi možnostmi v oblasti víry? Máme všichni stejnou šanci na to, abychom se stali součástí Boží rodiny?
Podívejme se, jak jedná Ježíš při výběru nejbližších spolupracovníků: "Když nastal den, zavolal k sobě své učedníky a vyvolil z nich dvanáct, které také nazval apoštoly: Šimona, kterému dal jméno Petr, jeho bratra Ondřeje, Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona zvaného Zélóta, Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se pak stal zrádcem." (Luk.6,13-16)
Při čtení tohoto textu se vždy zastavím u Jidáše. Opakovaně přemýšlím o tom, proč ho Ježíš přijal mezi své nejbližší spolupracovníky. Z evangelií je zřejmé, že Ježíš jako Boží syn vidí do lidského srdce. Zná dokonce i naše myšlenky. Musel proto vědět, že to bude právě Jidáš, kdo ho zradí. Tak proč ho hned na začátku neodmítl? Mohl mu říci: "Hele, Jidáši, tvoje pohnutky nejsou čisté. Pokud je nezměníš, tak jednou špatně skončíš. Víš co? Seber se, běž meditovat někam do ústraní a vrať se, až se rozhodneš, že za mnou půjdeš bez postranních úmyslů!"
Jenže Ježíš nic takového neudělal. Přijal Jidáše mezi svých dvanáct učedníků. Dokonce ani nebrání tomu, když mu ostatní chtějí svěřit společnou kasu. Dovolí, aby se Jidáš stal oblíbeným u ostatních učedníků, kteří obdivovali jeho obchodnické schopnosti...
Proč to Ježíš dělá? Co ho k tomu vede? Napadá mne jen jedna odpověď. Ježíš nabízí i svému zrádci šanci na spasení a věčný život. Dává mu možnost stát se členem vesmírné rodiny. Stačí, pokud se Jidáš naučí spoléhat na Ježíše a jeho moc víc než na své vlastní podnikatelské umění.
Jidáš to nezvládl. Promarnil jedinečnou šanci. Když si to uvědomil, ukončil sám svůj zpackaný život. Přitom to tak nemuselo dopadnout. Stačilo, kdyby se svým problémem přišel k Ježíši. Na vlastní uši slyšel kázání, v němž jeho Učitel slíbil všem posluchačům: "...kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven..." (Jan 6,37) Těm, kteří zemřou dřív, než na naší zemi obnoví své království, Ježíš vzkázal: "Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den." (Jan 6,40)
Jidášův příběh dokazuje skutečnost, že Ježíš dává každému stejnou šanci. Také Petr zapřel Krista. Na rozdíl od Jidáše ale hledal odpuštění. Díky tomu pak mohl o Bohu vydat nádherné svědectví: "V pravdě jsem shledal, že Bůh není přijímač osob." (Skutky 10,34)
Jsem rád, že v Božím království už nebude žádná diskriminace. Bůh zve každého, kdo touží po životě bez zla. U Ježíše má šanci každý člověk. I já.
