Zprávy o tom zázračném učiteli a léčiteli se dostaly až k panovníkovi. Jeho otec kdysi nechal vyvraždit všechny malé děti v Betlémě, protože si myslel, že se tím zbaví krále, kterému se přišli poklonit mágové od východu.
Jeho syn už ale o tomto králi nic neví. Zprávy o Ježíši ho přesto zajímají: Tetrarcha Herodes slyšel o všem, co se dálo, ale nevěděl, co si má myslit, poněvadž někteří říkali, že Jan vstal z mrtvých, jiní, že se zjevil Eliáš, a jiní zase, že vstal jeden z dávných proroků.
Herodes řekl: "Jana jsem přece dal stít. Kdo to tedy je, že o něm slyším takové věci?"
A přál si ho vidět. (Lukáš 9,7-9)
Herodes je zvědavý. Přál by si setkat se s Ježíšem, jenomže má současně i strach. Říká si: "Co kdyby to byl skutečně vzkříšený Jan Křtitel? To by se mi mohl pomstít za to, že jsem mu nechal utnout hlavu." Strach je nakonec silnější než zvědavost a tak si říká: "No, až bude čas a příležitost, tak se s ním určitě potkám!"
Pak běží dny, týdny, měsíce a roky… K setkání dochází za situace, kdy Ježíš není v záviděníhodné roli. Je před Herodesa předveden židovskými duchovními vůdci, kteří mají jediný cíl - zbavit se muže, kterého celé Judsko považuje za Mesiáše. Nejdříve ho vedli k Pilátovi, ale ten, jakmile se dověděl, že Ježíš pochází z Galileje, tak ho okamžitě rád posílá k Herodesovi, který je správcem tohoto území. Nechce si s Ježíšem špinit ruce, protože je mu jasné, že Židům nejde o spravedlnost a odsouzení Ježíše by byla obyčejná justiční vražda.
Teď stojí spoutaný Ježíš před vládcem Galileje: "Když Herodes Ježíše spatřil, velmi se zaradoval; už dávno si ho totiž přál vidět, poněvadž o něm mnoho slyšel, a doufal, že uvidí, jak dělá nějaký zázrak. Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpovídal.
Byli při tom i velekněží a zákoníci a neústupně na něj žalovali.
Tu se od něho Herodes se svými vojáky pohrdavě odvrátil, vysmál se mu, dal ho obléci ve slavnostní šat a poslal ho zase k Pilátovi." (Lukáš 23,8-11)
Herodes měl jedinečnou šanci. Setkal se s mužem, který mohl změnit jeho život. Mohl vyřešit problém jeho svědomí. Stále se totiž nedokázal vyrovnat s tím, co udělal Janu Křtiteli. Věděl, že to byl z jeho strany akt zvůle, kterou bohové nemohou nechat jen tak.
Nakonec, oni mu to připomněli i samotní Židé, když po něm chtěli, aby Ježíše také nechal popravit. Že k tomu není důvod? Vždyť u Jana Křtitele také nebyl. Tak proč by si teď měl hrát na nějakou spravedlnost? Ježíš je pro židovské duchovní vůdce nepohodlný a Herodes by ho měl ukřižovat, jinak v zemi brzo vypuknou nepokoje a pak ho císař možná zbaví jeho moci…
Ježíš není obyčejný člověk. Je to Boží syn, Bůh, který se stal člověkem. Čte v srdci Herodesa a je mu jasné, o co tomuto muži jde. Ten spoutaný muž se má stát atrakcí, která na chvíli rozptýlí panovníka a jeho nejbližší. Když udělá pár zázraků, možná si zachrání život.
Jenomže Ježíš nedělá zázraky pro kratochvíli mocných. Všechny jeho zázraky měly jeden cíl - pomoci lidem k tomu, aby poznali skutečnou povahu Boha, vládce vesmíru. Jenže Herodes netouží po bližším poznání Boha. Chce vidět něco, o čem by se pak pár dnů mluvilo. Chce, aby se jeho palác stal slavný něčím výjimečným.
Oba muži se nakonec rozejdou. Herodes se Ježíši vysměje, nechá ho převléci do královského obleku a pak ho posílá zpět k Pilátovi. Odmítl uvěřit v muže, který nechtěl skákat, jak by on pískal. Potkal Spasitele, ale jeho zvědavost ho vedla úplně jiným směrem. Nedovolil Ježíši, aby mu ukázal, v čem je jeho skutečný problém. Nepochopil, že při setkání s tímto kazatelem se i král stává podřízeným, zatímco Ježíš zůstává králem.
Spousta lidí i dnes hledá Ježíše jen ze zvědavosti. Vidí v něm atrakci. Je pro ně jedním z mnoha "moudrých učitelů". Nechtějí se stát jeho žáky. Mají pocit, že postačí, když se od něj něco přiučí a pak zase přejdou k někomu jinému.
Příklad Herodesa mne učí, že zvědavost ke spasení nestačí. Spasí mne jen přátelství s Ježíšem.
