Nepatřím k lidem, kteří mají pevně stanovený denní rytmus a řád. Nemám pravidelný čas spánku a moje pracovní doba je pohyblivá. Někdy je práce méně, jindy je den tak nabitý různými povinnostmi, že jsem rád, když se v noci konečně natáhnu do postele.
Takový životní rytmus není zrovna ideální. Přináší s sebou únavu a z toho pak plynoucí nervozitu a podrážděnost. Proto, když se tyto příznaky objeví, udělám si po obědě půlhodinku, kdy vypnu zvonek i telefon a zalezu do postele. Dvacet minut si zdřímnu a pak jsem zase čilý jako rybička.
Poprvé jsem to udělal, když jsme bydleli v Jeseníku a manželka byla ještě na mateřské dovolené. Bylo to tehdy hodně náročné období. Vstával jsem před šestou a spát chodil po půlnoci. Když jsem jednou dopoledne málem usnul za volantem, bylo mi jasné, že si musím odpočinout. Po obědě jsem řekl manželce, že si chvíli zdřímnu, ať půl hodiny bere telefony.
Sotva jsem zavřel oči, telefon zazvonil. Volala Lidka, naše známá. Manželka jí řekla, že jsem si šel na chvíli zdřímnout a Lidka odpověděla, že zavolá později. Po chvíli jsem vstal a pustil se do další práce. Skončil jsem zase po půlnoci, takže se druhý den situace opakovala. Opět jsem si šel po obědě zdřímnout a zase volala Lidka. Já pak vstal a zase šel spát až po půlnoci.
Třetí den jsem si už raději zdřímnout nešel, i když bych to znovu potřeboval. Lidka nevolala... Dodnes si říkám, co si asi tehdy myslela o svém pastorovi.
Od té doby jsem přece jen svůj denní režim upravil do zdravější polohy. Jak přibývají roky nic jiného mi ani nezbývá. Díky tomu, že vstávám každý den v pět, mám ráno dost času na to, co lze nazvat duševní hygienou nebo také meditací. Pak doladím plán celého dne a ještě mi zbývá hodinka času na psaní.
Myslím, že dnes žiji zdravěji, než dříve. Snažím se, abych spal alespoň šest hodin. Ale i tak občas přijde chvíle, kdy mi najednou ztěžknou víčka a já vím, že nejlepším řešením je chvíli se natáhnout a zavřít oči. Nastavím v mobilu buzení na dvacet minut, potichu pustím nějakou pohodovou muziku a pak přijde ten slastný okamžik, kdy víčkům dovolím, aby mne na chvíli oddělila od dění okolo mne.
Těch pár minut má přímo zázračný vliv. Slyšel jsem, že v Japonsku něco podobného dělají i ve velkých továrnách. Mají tam místnost, kde si zaměstnanci mohou během dne na chvíli schrupnout. Výsledky jsou prý podobné, jako v mém případě. Tam, kde tuto možnost zavedou, se produktivita práce výrazně zvýší.
Pokud vám u čtení mého článku těžknou víčka a máte někde poblíž kanape, tak se zkuste na chvíli natáhnout a zavřít oči. Čekají-li vás ještě další povinnosti, pro jistotu si v mobilu nastavte buzení, ať nevstáváte až zítra ráno.
A až se probudíte, podělte se s námi o to, jaké to bylo. Tak sladké sny.
