Apoštol Petr nás varuje před ďáblem, který má jediný cíl – naše zničení. Dělá to různými způsoby. Někomu nabídne slávu, majetek a moc. Jiným zase zkouší zničit jejich víru problémy a těžkostmi, podobně, jako se o to pokoušel v životě Jóba.
Po svém varování před působením démonských sil dodává: "...pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy. A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ.
Jemu náleží panství na věky věků! Amen." (1. Petrův 5,9-11)
Zajímavě je stejná myšlenka přeložena v Jeruzalémské Bibli: "Budete trochu trpět a pak Bůh veškeré milosti, který vás povolal v Kristu ke své věčné slávě, vás sám obnoví, utvrdí, posílí a upevní..."
Trochu trpět. Zvláštní formulace. Asi bychom těžko mohli posoudit, co je velké a malé utrpení, protože každý z nás máme trochu jiný práh bolestivosti. To, co je pro jednoho důvodem ke zhroucení, druhý zvládne a možná si ani nevšimne, že ho něco postihlo.
Co tím Petr myslí, když píše, že budeme "trochu trpět"? Já bych k vyjádření stejné myšlenky možná použil slova "dá se to vydržet". Něco podobného nacházíme i v Pavlově dopise do Korintu: "Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát." (1. Korintským 10,13)
Dřív jsem často přemýšlel nad tím, proč nás Bůh musí zkoušet. Vždyť je přece vševědoucí a umí dokonce číst i naše myšlenky. Pak jsem jednou zase četl knihu Jób a tehdy jsem pochopil, kdo stojí za našimi "zkouškami". Připomeňme si úvod této starozákonní biblické knihy: Byl muž v zemi Úsu jménem Jób; byl to muž bezúhonný a přímý, bál se Boha a vystříhal se zlého...
Nastal pak den, kdy přišli synové Boží, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan. Hospodin se satana zeptal: "Odkud přicházíš?"
Satan Hospodinu odpověděl: "Procházel jsem zemi křížem krážem."
Hospodin se satana zeptal: "Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého."
Satan však Hospodinu odpověděl: "Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně? Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž jeho dům a všechno, co má. Dílu jeho rukou žehnáš a jeho stáda se na zemi rozmohla. Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno, co má, hned ti bude do očí zlořečit."
Hospodin na to satanovi odvětil: "Nuže, měj si moc nade vším, co mu patří, pouze na něho ruku nevztahuj."
A satan od Hospodina odešel. (Jób 1,1+6-12)
Ďábel se nezměnil. Je stále stejný. Možná právě dnes stojí před Bohem a říká: "Však on ti neslouží bezdůvodně... Ale vztáhni ruku..." Co dělat, když přijde utrpení? Vzpomeňme si na Petrova slova. Bůh nás podle něj "po krátkém utrpení obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ." Jak to může Petr tvrdit s takovou jistotou? Díky tomu, že mohl prožít tři roky s Ježíšem, poznal, že našemu Bohu "náleží panství na věky věků!" On je vládcem celého vesmíru. On má moc nás dokonce vzkřísit z mrtvých, kdybychom při tom "krátkém utrpení" přišli o život. Má moc nás obnovit, utvrdit, posílit a postavit na pevný základ věčného života.
