Utrpení a bolest – něco, po čem nikdo z nás běžně netouží. A přesto jsou chvíle, kdy bychom se něčemu takovému vůbec nebránili. Že to tak není? Už jste někdy stáli nad postýlkou svého malého dítěte a bezmocně přihlíželi, jak pláče bolestí? Neříkali jste si v té chvíli, že byste byli raději nemocní sami?
Apoštol Petr ve svém dopise povzbuzuje své křesťanské přátele, kteří museli trpět pro svou víru. Není mu jedno, co musejí prožívat jeho duchovní sourozenci. Proto jim nabízí pomoc. Sdílí se s nimi o to, co pomáhalo jemu, když seděl ve vězení a netušil, zda se dožije dalšího dne.
Petr píše: "V tom je totiž milost, když někdo pro svědomí odpovědné Bohu snáší bolest a trpí nevinně. 20Jaká však sláva, jestliže budete trpělivě snášet rány za to, že hřešíte? Ale budete-li trpělivě snášet soužení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem. 21K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích.
22On `hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest´. 23Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě. 24On `na svém těle vzal naše hříchy´ na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti.
25`Jeho rány vás uzdravily.´ Vždyť jste `bloudili jako ovce´, ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší." (1.Petrův 2,19-25)
Všimli jste si, co pomáhalo apoštolu Petrovi, když trpěl pro svou víru? Připomínal si, co vše pro něj podstoupil Ježíš. Ve srovnání s jeho utrpením se najednou to jeho jevilo mnohem menší a snesitelnější. Navíc, Ježíš nás dopředu varoval: "Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno." (Lukáš 21,12)
Pokud křesťan naslouchá tomu, co učí Ježíš, nebude zaskočen, když se kvůli své víře dostane do problémů, které by nemusel řešit, kdyby si za svého Pána nezvolil Krista. Ale všechny tyto problémy a různá utrpení mají svůj smysl. Ježíš totiž ke svým slovům o pronásledování hned vzápětí dodá: "To vám bude příležitostí k svědectví." (Lukáš 21,13)
Celé dějiny křesťanství jsou poznamenané utrpením milionů Ježíšových následovníků. Začalo to římskými arénami, kde na křesťany pouštěli hladové šelmy a dnes to pokračuje třeba na územích ovládaných islámem.
A pokud Bible nelže, pak toto pronásledování skončí až ve chvíli, kdy se Ježíš vrátí na naši zemi, aby splnil slib, od kterého už uplynuly skoro dva tisíce let: "Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. 2V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. 3A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já." (Jan 14,1-3)
Pane, děkuji Ti, že jsi ani na chvíli nezaváhal a stal ses jedním z nás. Opustil jsi bezpečí nebes a sestoupil jsi na náš svět, kde je tolik zla. Přišel jsi, abys zahnal tmu zla světlem své lásky. Pomoz mi, abych se nebál vzdát svého pohodlí, když to bude potřeba pro záchranu někoho, kdo ještě nepoznal bezpečí, které nabízí Tvá milující náruč.
