Při čtení knihy Kazatel se občas pokouším si představit, jak by asi vypadal můj život, kdybych z něho "odstranil" Boha a víru v něj. Přiznávám, že se mi jen těžko daří takovou představu dotáhnout až do detailů. Je to pro mne těžké, protože Bůh se v mém životě projevuje už od mého dětství.
Pravdou ale je, že právě díky těmto pokusným představám se mi daří trochu lépe pochopit to, co píše Šalomoun. I on zkusil žít nějakou dobu bez Boha. Nejen ve svých představách, ale v realitě. Měl pro to ideální podmínky. Byl bohatý, mladý, úspěšný a byl také všemi obdivován pro svoji moudrost. Přesto nakonec i on tento pokus vzdal.
Aby to nebyla promarněná léta, rozhodl se, že se pokusí napsat knihu, ve které popíše své pocity z této doby. O čem přemýšlel, když se snažil najít smysluplný život bez Boha? Co ho trápilo?
Jak už jsme psal, Šalomoun byl bohatý nejen proto, že byl král, jeho bohatství rostlo i díky jeho pracovitosti a úsilí, které vynaložil na ekonomický růst své země.
Z toho také vyplývají myšlenky, které ho trápily, když si představil, co bude za pár let, až bude muset to, co nashromáždil, předat někomu jinému. Hlavou se mu honí znepokojivé úvahy:
"A kdo ví, jaký člověk to bude!
Ať bude moudrý nebo potřeštěný,
zmocní se všeho,
co jsem s prozíravostí a námahou pracně vydobyl.
Všechno je jen marnost!" (Kazatel 2,19)
Skoro jako bych slyšel, jak Šalomoun, v té době "ateista", křičí: "Bože, jakým právem jsi nastavil taková pravidla? Jak mohou lidé, kteří věří ve tvou spravedlnost, tolerovat takové bezpráví? Bože, jakým právem to vše dopouštíš? Copak má život nějaký smysl?"
My už víme, že Šalomounovo období ateismu trvalo stejně krátce, jako doba, kdy hledal štěstí v alkoholu. I tentokrát ho jeho vlastní moudrost usvědčila z bláhovosti, pokud chce najít smysluplný život bez Boha.
Ježíš pár století po Šalomounově smrti radí: "Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez, a kde je zloději vykopávají a kradou.
Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez, a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce." (Mat.6,19-21)
Ten, kdo se rozhodne ignorovat Boží pozvání do nebeského království, musí počítat s tím, že vše, co vlastní "prozíravostí a námahou pracně vydobyl", jednou získá někdo, kdo na tom nebude mít žádnou zásluhu. Na naší zemi jeden sází a jiný sklízí. Jeden staví dům a jiný v něm bydlí. Tak to chodí na planetě, jejíž obyvatelé se rozhodli pro život bez Boha.
Bůh ale nabízí, že v jeho království to bude jiné. V knize proroka Izaiáše nechal zapsat: "Vystavějí domy a usadí se v nich, vysázejí vinice a budou jíst jejich plody. Nebudou stavět, aby se tam usadil jiný, nebudou sázet, aby z toho jedl jiný. Dny mého lidu budou jako dny stromu. Co svýma rukama vytvoří, to moji vyvolení sami spotřebují." (Iz.65,21+22)
Pro toho, kdo může s vírou a nadějí vyhlížet Boží království, nebude nespravedlnost tohoto světa tak depresivní.
