Jako zahrada Boží

         Abram odchází z Egypta, odkud ho vyhostil farao, zpět do Kenaanu. Podle biblické zprávy je nyní velice zámožný, má stáda, stříbro i zlato. Z Egypta se vrací daleko bohatší, než když se do této země kvůli hladu v Kenaanu vydával. Dobře ví, že je to projev Božího požehnání a ochrany.

Když požehnání rozděluje
         Bůh žehná také Lotovi, který se po smrti svého otce rozhodl Abrama doprovázet na jeho cestě do neznáma. Putují spolu krajinou, která se má jednou stát dědictvím Abramových potomků. Jejich stáda už jsou tak početná, že je stále větší problém najít pastviny, kde by bylo dost potravy pro všechny.
         Jednoho dne se Abram rozhodne, že je třeba tento problém nějak vyřešit. Zavolá si Lota: "Ať nejsou rozepře mezi mnou a tebou a mezi pastýři mými a tvými, vždyť jsme muži bratři. Zdalipak není před tebou celá země? Odděl se prosím ode mne. Dáš-li se nalevo, já se dám napravo. Dáš-li se ty napravo, já se dám nalevo."⁽¹⁾
         Od Abrama je to velkorysá nabídka. Spíš bychom čekali, že to bude naopak. To on by si měl vybírat jako první. Lot nabídku přijímá a přemýšlí, jak odpovědět: "Rozhlédl se a spatřil celý okrsek Jordánu směrem k Sóaru, že je celý zavlažován, že je jako zahrada Hospodinova, jako země egyptská."⁽²⁾ Nakonec si vybírá pastviny v údolí a svému strýci nechává podhorské louky. Věří, že poblíž velkých měst mu bude lépe. Netuší, jak hrozné důsledky pocítí v budoucnu celá jeho rodina.

Abrahám – vojevůdce a osvoboditel
         Abram se na Lota nezlobí. Dál putuje krajinou a vodí stáda na místa, kde je právě dobrá pastva. Bůh mu žehná a tak vůbec nepociťuje, že by mu něco chybělo.
         Lot zpočátku pase stáda v okolí Sodomy a Gomory. Postupně ho ale stále více přitahuje život ve velkoměstě. Jednoho dne se usadí v Sodomě. Věří, že to bude dobré nejen pro něho, ale i pro jeho děti. Svěří svá stáda služebníkům a sám se pomalu zabydluje v tomto honosném městě.
         Abram kočuje se svými stády a postupně se stává známým v celé krajině. Králové jednotlivých měst s ním uzavírají vzájemné vojenské smlouvy o pomoci v případě války. Brzy poznávají, jak jsou podobné smlouvy dobré. Élamský král Kedorlaómer totiž přitáhl do krajiny, aby dal lekci králům, kteří mu odepřeli poslušnost. Přepadl i Sodomu a odvlekl z ní spoustu zajatců, mezi kterými je i Lot se svou rodinou.
         Jeden z uprchlíků se dostává až k Abramovi. Přináší mu zlé zprávy. Abram ani chvíli neváhá. Svolává své muže a rychle chystá válečnou výpravu. Mezi svými sluhy má 318 mužů, kteří se s ním vydávají do boje s nepřítelem. Přesouvají se známou krajinou k místu, kde by podle uprchlíka mohli dohonit Kedorlaómera a jeho válečníky.
         Ve své cestě pokračují i v noci. Během ní nakonec objeví tábor nepřítele. Élamité se už večer, opojeni vítězstvím, pustili do velkolepé oslavy. Nyní, zmoženi alkoholem, spí ve svých stanech. Abramův útok je pro ně zdrcující. Během krátké chvíle jsou poraženi. Lot se svou rodinou i další zajatci tak znovu získávají svobodu.
         Cestou domů se Abram setkává se sodomským králem, který mu děkuje za osvobození zajatců. Král je překvapený, když si jeho spojenec nechce ponechat válečnou kořist. Má na ni přece podle práva nárok. Abram ale odpoví, že chce jen podíl pro své muže a ostatní ať si rozdělí osvobození obyvatelé Sodomy.
         Abramovi v tu samou dobu přichází naproti ještě jeden král: A šálemský král Malkísedek přinesl chléb a víno; byl totiž knězem Boha Nejvyššího. Požehnal mu: "Požehnán buď Abram Bohu Nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země. Požehnán buď sám Bůh Nejvyšší, jenž ti vydal do rukou tvé protivníky."
Tehdy mu dal Abram desátek ze všeho.⁽³⁾
         Abram je spokojený s tím, co má. Nepotřebuje hrabat na úkor sodomských obyvatel, které s Boží pomocí osvobodil od života v otroctví. Kočovný pastevec nebere, ale naopak dává. Dává desetinu toho, co mu patřilo, šálemskému králi, ve kterém rozpoznal kněze, který sloužil Stvořiteli.

První varování
         Lot se s rodinou vrací do Sodomy. Společně opravují poničené hradby a také domy. Abramův synovec může přemýšlet o tom, že není všechno zlato, co se třpytí. A i když okolí Sodomy vypadá na první pohled jako zahrada Boží, má toto prostředí k rajské zahradě hodně daleko.
         Bůh Lotovi poskytuje první varování. Ví, že hříšné prostředí města, kde se Lot usadil i s rodinou, nezůstane bez vlivu. Dokud jeho děti putovaly s otcem krajinou, musely mu pomáhat se starostí o stáda, což jim zabralo většinu jejich času. Nyní bydlí ve městě a místo práce se věnují zábavě, která je pro obyvatele jejich města smyslem života.

Noční setkání s Bohem
         Abram dál putuje krajinou. Přesouvá se z jedné pastviny na druhou. Jeho stáda se stále rozrůstají a on se stává jedním z nejbohatších obyvatel této krajiny. On se ale místo radosti z Božího požehnání trápí. Stále nemá potomka, kterému by jednou mohl svou biofarmu předat.
         Jednou v noci nemůže dlouho usnout. Najednou slyší známý hlas: "Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna."
Abram však řekl: "Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer." Abram dále řekl: "Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?"
Hospodin však prohlásil: "Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna." Vyvedl ho ven a pravil: "Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat." A dodal: "Tak tomu bude s tvým potomstvem." ⁽⁴⁾
         Abramovo trápení je najednou pryč. Raduje se z toho, že mu Bůh dá potomka. V té chvíli tomu všemu věří a proto může prožívat nádherný pocit, který pozná jen ten, kdo se naučí důvěřovat svému Tvůrci. Bible o tom podává nádherné svědectví: "Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost."⁽⁵⁾
         Rozhovor pak pokračuje dál. Bůh, kterému Abram uvěřil, mu představuje budoucnost jeho rodu. Vypráví mu také o tom, jak jednou přijde zaslíbený zachránce, který vysvobodí naši planetu z otročení ďáblu, který zde zatím rozsévá zlo, hřích, utrpení a smrt...

         Nad ránem Bůh odchází a Abram putuje dál zemí, která se jednou stane domovem jeho potomků. Potomků, které zatím ještě nemá. Ale věří, že Bůh splní své slovo.
____________________
⁽¹⁾Genesis 13,8-9;  ⁽²⁾ Genesis 13,10;  ⁽³⁾Genesis 14,18-20;  ⁽⁴⁾Genesis 15,1-5;  ⁽⁵⁾Genesis 15,6;