"Jak se mohu stát svatým?" Tuto otázku jsem si položil v souvislosti se slovy proroka Daniela, který napsal: "Ale království se ujmou svatí Nejvyššího a budou mít království v držení až na věky, totiž až na věky věků." (Daniel 7,18)
K tomuto textu jsem se dostal díky výroku apoštola Petra, u kterého se zastavím už potřetí: "Jako poslušné děti nedejte se opanovat žádostmi, které vás ovládaly předtím, v době vaší nevědomosti; ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. Vždyť je psáno: `Svatí buďte, neboť já jsem svatý.´" (1. Petrův 1,14-16)
Jak jsem psal minule, Petr se odvolává na texty z knihy Leviticus, v nichž nás Bůh varuje před nezdravým životním stylem, dále před okultismem, spiritismem, horoskopy, alternativní medicínou, která využívá "nadpřirozených sil" a nakonec před nebezpečím, že se pokusíme Boha nahradit něčím, co nám nepomůže, ale nakonec nás to zničí – majetek, práce, sláva, zábava...
Jak se tedy můžeme stát "svatými"? Petr dává odpověď v tom, co napsal. Svatí jsme podle něj tehdy, když se chováme jako poslušné děti. Staří Egypťané prý říkali: "V jakého Boha věříš, takovým člověkem se stáváš." Ono to ale platí i naopak. Podle toho, jak žiji a jednám s druhými lidmi, mohou druzí poznat, v jakého Boha věřím. Zda je to Bůh laskavý, milující a odpouštějící, nebo naopak věřím v bytost, která je zlá, mstivá a nemilosrdná.
A teď je na místě otázka: "Proč vlastně bych měl být svatý? Je to Boží podmínka pro to, abych mohl být přijat do jeho rodiny?" Odpověď je prostá. Bůh mou svatost nepotřebuje. Potřebují ji ale lidé, aby v mém jednání poznali skutečné vlastnosti Boha, který se nám představuje v Bibli. Tak trochu mi to připomíná Ježíšův rozhovor s učedníky: Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli."
Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!"
Ježíš mu odpověděl: "Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky!" (Jan 14,6-11)
Nedávno mne zaujal příběh Jákoba a Ezaua, dvou bratrů, dvojčat. Jednoho dne jejich vzájemný vztah skončil tím, že Jákob raději utekl z domova. Podvedl svého bratra i otce a tušil, že by to tentokrát nemusel přežít. Když se o dvacet let později vracel domů, měl strach, co bude, až se potká s bratrem. A pak se najednou potkali. Když Jákob viděl, s jakou radostí ho Ezau vítá, pronesl nádherná slova: "Jestliže jsem získal tvoji přízeň, přijmi prosím ode mne ten dar, vždyť smím vidět tvou tvář, a to je jako bych viděl tvář Boží. Tak přívětivě jsi mě přijal!" (Genesis 33,10)
Při čtení tohoto příběhu jsem si položil otázku: "Co vidí lidé v mém jednání?"
Když svůj život prožívám s Bohem, který je svatý, postupně se svatým stávám i já. Základem Boží svatosti je jeho láska, milost i spravedlnost a tyto jeho vlastnosti se postupně dostávají pod kůži i mně. Důkazem toho je i Ezau, kterého Bůh dokázal přivést k tomu, že jeho srdce místo nenávisti naplnila láska k Jákobovi i jeho rodině.
