Když 23. června 1911 slavil Alois Jirásek své šedesáté narozeniny, oslovovali ho titulem "velebný kmete". Svatopluk Čech, který byl jen o čtyři roky starší, se k tomuto titulu dopracoval už 21.února 1896. To mu bylo padesát let.
Slyšel jsem, že i Karel Gott dostal k sedmdesátým narozeninám blahopřání se stejným oslovením – velebný kmete... Je zajímavé, jak se pohled na stáří vyvíjí a mění. Kdybych žil na konci 19.století, byl bych už i já pro některé lidi velebný kmet. Otázkou je, zda by to dnes byla pocta, nebo urážka.
Když se dnes narodí dítě, má před sebou perspektivu, že se dožije sedmdesáti pěti let. Když se někdo narodil o dvě století dříve, měl před sebou v průměru o třicet let života méně...
Žijeme v době, kdy se nejen prodlužuje průměrná délka lidského života, ale také se výrazně prodlužuje kvalita života. Určitě znáte lidi, kterým už je třeba osmdesát, a oni stále ještě fungují ve své profesi. Můj přítel má pětaosmdesát a stále ještě pracuje na plný úvazek jako lékař.
Přemýšleli jste někdy o tom, kdy je člověk skutečně starý? Věřím, že se mnou budete souhlasit, že stáří není o věku. Kamarád, kterému se už přehoupla sedmdesátka, jednou v diskuzi pronesl větu, kterou od té doby rád používám: "Starý je ten, kdo už nedokáže plánovat dál než do zítřejšího dne."
Mám hodně kamarádů, kteří už léta pobírají důchod a přitom jsou mladí, protože mají mnoho plánů a dokáží je postupně i naplňovat. A znám mnoho "náctiletých", kteří jsou staří, protože žádné plány nemají. Stačí jim, když ví, co bude za hodinu, za dvě...
Já si poprvé připadal starý, když jsem se probudil desátého ledna a bylo mi dvacet let. Později jsem zjistil, že na tom nejsem tak špatně. Můj kolega byl starý, už když se narodil. Po tátovi totiž zdědil příjmení Starý. Další kamarád se narodil a už byl dědečkem. Jistě tušíte, že je to tím, že jeho tatínek má příjmení Dědeček.
Pokud teď čtete tento článek a máte ještě plány na příští týden, pak nemáte důvod naříkat nad tím, že jste staří. Bez ohledu na to, že už léta berete důchod a každé ráno přemlouváte tělo, aby zmobilizovalo všechny síly a začalo zase fungovat.
A až se jednou ráno probudíte a budete mít pocit, že jste staří, vzpomeňte si na větu mého kamaráda: "Starý je ten, kdo už nedokáže plánovat dál, než do zítřejšího dne."
