Máte pocit, že jste nasedli do vlaku, který nikde nestaví? Omlouváte svůj neustálý shon a spěch dobou, ve které žijete? Je přece jasné, že kdo se na chvíli zastaví, riskuje, že mu ujede vlak prosperity a vysoké životní úrovně.
Žijeme v době, kdy skoro každý věří, že je nutné jet stále na doraz. Na maximální výkon. Žít teď a nestarat se o to, co bude zítra. A pak se nám jednou stane, že se ráno probudíme a zjistíme, že už nemáme energii na to, abychom jeli dál...
Jsem rád, že mne rodiče naučili jeden den v týdnu vypnout a dobíjet své vnitřní baterie. Ten den se u nás neuklízí, nepere, nenakupuje ani nevaří. Neběží televize, nesledujeme zprávy a dokonce ani SuperStar. Je to nejkrásnější den v týdnu. Velice rád vzpomínám na dobu, kdy s námi doma ještě byli naši synové. A těším se, až tento den budeme prožívat s našimi vnuky.
Dobíjení baterek začíná v pátek, když se sluníčko schová za obzor nebo když se začne šeřit. Na stole jsou nějaké dobroty, hořící svíčka, k tomu kytara, různá chrastítka a podobné hudební nástroje, které zvládne každý člen naší rodiny i případná návštěva. (V době dospívání našich synů musely být kytary tři. Jen já zůstával u chrastítka, protože strunné nástroje moje prsty nikdy nezvládly.)
A tak zpíváme, vyprávíme si o tom, co jsme v uplynulém týdnu zažili, jíme a pijeme, přemýšlíme o tom, co nám asi přinesou další dny a také děkujeme Bohu za vše dobré, co nám život dal. Usínáme naladěni na sváteční strunu.
Ráno posnídáme, oblékneme si to nejlepší co máme a jdeme do společnosti našich přátel, kteří ten den prožívají podobně jako my. Zpíváme, diskutujeme, nasloucháme a znovu děkujeme Dárci toho všeho, co máme.
V poledne, když se vrátíme domů, pojíme jídlo připravené už předešlý den. Pokud je pěkné počasí, jdeme ven obdivovat krásu přírody i moudrost Tvůrce. Je-li nevlídno, je dobře i v posteli. Někdy si odpoledne poslechneme koncert nebo s přáteli posedíme a povídáme o tom, co právě prožíváme.
Proces dobíjení vnitřní energie končí zvláštním obřadem, tzv. "kolečkem". Všichni se chytíme za ruce a přejeme si navzájem požehnání pro další týden.
Jak mi přibývají roky, stále víc se na toto čerpání nové energie těším. A jak mi s věkem ubývají síly, tak toto dobíjení vnitřní síly také stále víc potřebuji.
Možná si teď říkáte, co je to za novoty? Ne, nejsou to žádné novoty. Teto způsob dobíjení vnitřních baterií lidského těla má původ v ráji. Je tedy starý minimálně 6 000 let. Když o pár set let později vzniklo izraelské království, stal se tento den součástí Židovského práva. Z Nového zákona také vyplývá, že sobota byla dnem odpočinku Ježíše Krista, dvanácti apoštolů, apoštola Pavla a vlastně i všech prvních křesťanů.
Své vnitřní baterky můžeme dobíjet každý den. V sobotu ale podle Bible Bůh nabízí něco jedinečného. Slíbil to už při stvoření světa, kdy sedmý den "vypnul mobil i internet" a odpočíval spolu s prvními lidmi. Učil je dobíjet vnitřní baterie ještě v době, kdy to nepotřebovali. Později dokonce vložil tuto zásadu do morálního kodexu, kterému křesťané říkají Desatero. Tak moc mu záleží na tom, abychom nikdy netrpěli nedostatkem síly, kterou nám všem nabízí.
Je to stará metoda doplňování vnitřní energie. Pokud pochybujete o její funkčnosti, podívejte se na židovský národ. Nemine století, v němž by se nějaký "vůdce" nepokusil Židy vyhubit. A oni tu stále jsou. Jsou tu a nikdy nehrají druhé housle.
Bůh tuto energii nabízí každému, kdo o ní projeví zájem. Kamarád si po sametové revoluci otevřel malý obchod na náměstí. Ostatní obchodníci se mu smáli, když v sobotu zůstával jeho obchod zavřený. Předpovídali mu brzký krach. Jeho obchod jako jediný přečkal až do dnešní doby.
Přál bych i Vám, abyste našli odvahu jeden den se v týdnu zastavit, odložit svůj diář, vypnout mobil a pokud je třeba, tak i internet. A získaný čas pak věnovat své rodině a přátelům, se kterými budete dobíjet vnitřní energii pro další pracovní dny. (Jste-li věřící, nezapomeňte na setkání s Bohem.)
Táto a mámo, díky za to, že jste mne naučili dobíjet mé vnitřní baterie ještě v době, kdy jsem si i já myslel, že to nepotřebuji. Doufám, že tuto energii dokážu dobře a nesobecky využívat, dokud budu žít.
