Izraeli, nejsi jedináček

        Po čtyřiceti letech stojí Izrael znovu na pomezí zaslíbené země. Mezi jejich novým domovem a pouští, kterou se právě chystají opustit, leží území obývané Edómci, kteří byli Abrahamovými potomky. Židé se proto domnívají, že se s těmito vzdálenými příbuznými v pohodě domluví na pokojném projití jejich zemí.

        Mojžíš vybírá spolehlivé posly, kterým svěřuje zprávu pro vládce Edómu: "Toto praví tvůj bratr Izrael: Ty znáš všechny útrapy, které nás potkaly. Naši otcové sestoupili do Egypta. V Egyptě jsme sídlili po dlouhý čas. Egypťané však s námi i s našimi otci nakládali zle. Úpěli jsme k Hospodinu a on nás vyslyšel. Seslal svého posla a vyvedl nás z Egypta. A tak jsme v Kádeši, v městě na pomezí tvého území. Nech nás prosím projít tvou zemí. Nepotáhneme přes pole ani vinice a nebudeme pít vodu ze studní. Půjdeme Královskou cestou a neodbočíme napravo ani nalevo, dokud neprojdeme tvým územím."⁽¹⁾

        Všichni v táboře se už chystali na poslední etapu svého dlouhého putování. Jenže poslové přinesli zlou zprávu: "Mou zemí procházet nebudeš, jinak proti tobě vytáhnu s mečem."⁽²⁾ Takovou odpověď nečekali.

        Ani se neptají Hospodina, co mají dělat a posílají nové poselství: "Potáhneme po silnici. Jestliže budeme pít tvou vodu, my nebo náš dobytek, zaplatíme ji. O nic jiného nejde, než abychom mohli pěšky projít."⁽³⁾ Odpověď je znovu zamítavá: "Procházet nebudeš."⁽⁴⁾ Situace se ještě zhoršuje. Edómský král povolal do zbraně všechny bojeschopné muže a vytáhl proti Izraeli.

        Izrael se dává na ústup. Jsou směrem k hoře Hóru. Uvědomují si, jak moc se za posledních čtyřicet let změnila jejich situace. Tehdy vyšli z Egypta a faraón se svým vojskem zahynul ve vlnách Rudého moře. Všechny okolní národy měly strach z toho zástupu, který putoval pouští pod ochranou Hospodina. A Židé mohli zpívat: "Uslyšely o tom národy a zmocnil se jich neklid, bolest sevřela obyvatele Pelišteje. Tehdy se zhrozili edómští pohlaváři, moábské vůdce zachvátilo chvění, všichni obyvatelé Kenaanu propadli zmatku. Padla na ně hrůza a strach; pro velikost tvé paže zmlknou jako kámen, dokud, Hospodine, neprojde tvůj lid, dokud neprojde ten lid, který sis získal."⁽⁵⁾ 

        Stačilo čtyřicet let a situace se obrací. Nyní se Izrael třese před Edómem. Bůh učí svůj lid, že se nevyplácí nedodržovat jeho vůli. Proto musí znovu putovat pouští.

        Edómité byli potomky Ezaua a tak se i na ně vztahovalo Boží zaslíbení: "Abraham se jistě stane velikým a zdatným národem a budou v něm požehnány všechny pronárody země."⁽⁶⁾ Bůh chce touto zkušeností Izrael naučit pokoře: "Bůh jim slíbil, že jim dá dobré dědictví, ale neměli mít pocit, že jen oni sami mají právo na zemi, a snažit se utlačovat všechny ostatní..."⁽⁷⁾

        Bůh také později, když Hebrejům vymezí hranice jejich země, přikáže: "Jižní okraj vaší země povede od pouště Sinu podél Edómu. Na východě povede vaše jižní hranice od konce Solného moře..."⁽⁸⁾

        Bůh zná srdce člověka. Proto dobře věděl, jaké nebezpečí hrozí jeho lidu. Mohou si začít myslet, že se bez nich Bůh neobejde. Nakonec, ono se to později opakovaně stávalo. Ježíš pak na jejich adresu musel prohlásit: "Nemyslete si, že můžete říkat: `Náš otec je Abraham!´ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. " ⁽⁹⁾

        Zkušeností s Edómem Bůh vzkazuje svému lidu: "Izraeli, nejsi jedináček!"
_____________

⁽¹⁾Numeri 20,14-17; ⁽²⁾Num.20,18; ⁽³⁾Num.20,19; ⁽⁴⁾Num.20,20; ⁽⁵⁾Exodus 15,14-16;  ⁽⁶⁾Genesis 18,18;  ⁽⁷⁾Na úsvitu dějin str.198; ⁽⁸⁾ Num.34,3;  ⁽⁹⁾Matouš 3,9;